Olizování tlapek může být čistě projevem hygieny. Pravda, podobné čištění vlastního těla máme spojené spíše s kočkami, ani ze psů bychom ale neměli dělat příliš velké špindíry. Standardy mají sice někde trochu jinde, ale přesto platí, že i většina psů má ráda nohy čisté. Příležitostné olizování je tedy velmi pravděpodobně naprosto v pořádku.

Zpozornět bychom měli u každého chování, které nám po zkušenostech s mazlíčkem přijde abnormální. Jako první krok bychom měli zkusit zjistit, zda je na vině zdravotní problém. Olizování pacek je totiž instinktivní reakcí na bolest, stejně jako když se člověk řízne do prstu a strčí si ho automaticky do pusy. Tlapky tedy mohou psa bolet, svědit či dráždit.

Zranění i skrytý zdroj bolesti

Asi nejčastějším vysvětlením náhlých problémů bývá zranění či přítomnost cizího předmětu. Pes snadno stoupne na něco, co mu způsobí bolest, ať už je to střep nebo třeba i jen horký beton. Stejně tak se ale může potkat s hmyzím bodnutím, ostrým stéblem trávy či trnem a podobně. Je proto dobré zvíře prohlédnout i při mírném podezření na zvláštní chování. Některé věci typu zabodnutý kousek dřeva či včelí žihadlo jsou banality a je v lidských silách mazlíčkovi rychle pomoci základním ošetřením. Vážnější zranění si samozřejmě žádají pomoc veterináře. Při větším krvácení, tržných ránách či zlomeninách ale bývají projevy bolesti zásadnější, než jen olizování tlapek.

Zmínit bychom měli také skryté zdroje bolesti, které mohou psa vést k olizování tlapek. Naznačili jsme možnost zlomenin, zvíře ale může reagovat i na různé výrony či vnitřní zranění, což obvykle prozradí až kulhavá chůze. Zároveň se ale takto mohou projevovat i počínající problémy s artritidou, kdy pes instinktivně olizováním hledá úlevu před chronickou bolestí.

Vedle fyzického poškození tlapky je další možností široká škála abnormálních růstů na chodidle – od různých cyst až po nádory. Může se podařit takový výrůstek nahmatat, skoro vždy je lepší v takovém případě vyhledat zvěrolékaře. Závažnost problému nedovede laik dobře posoudit, navíc například řada nádorů při včasném podchycení nemívá dramatické následky. Klíčové je ale s návštěvou veterináře neotálet.

Infekce a alergie

Další širokou a velmi častou škálou obtíží jsou vyrážky a infekce. Někdy se kupříkladu podceňuje problematika psích alergií, v poslední době se ale ukazuje, že tyto obtíže bývají u našich mazlíčků velmi rozšířené. Některé typy alergií se přitom mohou projevovat velmi subtilně, například svěděním kůže na exponovaných místech, jako jsou právě psí tlapky.

Bohužel nejsou vzácné ani různé plísně či bakteriální infekce, které obvykle prozradí zarudnutí a horkost. Ty už musí nutně řešit veterinář, ideálně správnou medikací či mastí. Tyto typy infekcí jsou zákeřné v tom, že se často objevují jako druhotné právě k alergiím – pes má alergickou vyrážku, svědí ho packy a reaguje intenzivním olizováním. Tím si ale dráždí a oslabuje kůži a otvírá cestu plísním a bakteriím.

Při prohlížení packy bychom měli zprvu hledat možná zranění. Důkladně při tom prohlédneme horní i spodní část chodidla, dále drápky a jejich lůžka, pozornost se musí věnovat i prostoře mezi prsty. Vedle viditelných zranění a cizích objektů se pak zaměříme také na otoky, zarudnutí, modřiny, loupání kůže, puchýře, výtoky, zlomené drápy a podobně. Cokoliv nezvyklého je ideální nejprve ošetřit první pomocí a pak navštívit veterináře.

Se zvěrolékařem bychom ale měli konzultovat i tehdy, pokud nenacházíme zjevnou příčinu nadměrného lízání tlapek. Jak jsme řekli, je nutné vyloučit také možnosti alergií a méně patrných infekcí. Pokud se ale nepodaří odhalit fyzickou příčinu neustálého olizování pacek, je dost dobře možné, že jde o behaviorální problém.

Problém v hlavě

Excesivní olizování tlapek jako porucha chování je oproti zdravotním příčinám spíše vzácnější, přesto je potřeba i s touto možností počítat. Když je řeč o poruše chování, opět se pohybujeme na široké škále – od prosté nudy, přes projevy strachu, stresu až po skutečné psychické problémy a úzkosti. Také není výjimkou, kdy nějaký zlozvyk tohoto typu vznikne z nudy a nedostatku podnětů, aby se z něj postupně stala záležitost obsese a nutkavého chování. Pes v olizování packy nachází podvědomou úlevu, snad to můžeme přirovnat k cucání palce nebo okusování nehtů.

Jednoduchým, ale velmi často účinným řešením je v takových případech zaměstnání psa. Ostatně, zvíře by nudou trpět nemělo. Chovatel by si měl na svého mazlíčka najít více času – věnovat větší prostor společným hrám, procházkám či sportu. Musí-li zvíře zůstávat dlouho samo doma, nepodceňujme důležitost vhodné hračky či další zábavy, případně společníka. K řešení je ale potřeba přistupovat pozitivně, velkou chybou by bylo psa za podobné obsesivní chování trestat či křikem napomínat.

Ve vzácných případech mohou být behaviorální problémy tak zakořeněné, že si s nimi člověk svépomocí neporadí a bude potřebovat rady veterináře či odborníka na psí chování. Jak jsme řekli, excesivní olizování může vést k rozvoji infekcí a pak je potřeba nasadit extrémnější metody, jako je třeba psí sprej s hořkou chutí či přímo kornout na obojek. To jsou ale samozřejmě provizorní řešení, která jen získávají čas k hledání a odstranění příčiny.

Při přehnaném olizování tlapek platí v podstatě dvě základní rady: zdravotní obtíže je potřeba odhalit a řešit co nejdříve a bez zbytečných průtahů. I menší podezření na nezvyklé chování je tak lepší prověřit. V případě problémů behaviorálních je pak potřeba pamatovat, že změna chování je proces vyžadující trpělivost, důslednost a čas.