Hned na úvod je potřeba říci, že naprostá většina křečků nepotřebuje koupání ve vodě, ba se mu dokonce instinktivně brání. Občas je ale potřeba mazlíčkovi pomoci s očistou zadních partií, kolem řitního otvoru se mu totiž mohou utvářet slepence výkalů, které jsou špatně dostupné, a bez pomoci by mohly zvířeti začít způsobovat obtíže. Proto je dobré si udržovat o stavu hygieny křečka přehled, a pokud je potřeba, pomocí otření žínkou namočenou v mírně teplé vodě. 

Mohou ale nastat situace, kdy koupání doporučí jako žádoucí veterinář. Obvykle je to v reakci na nějakou kožní chorobu, špatný stav srsti, nutnost omytí některých částí těla a podobně. Tehdy teprve přichází na řadu skutečná koupel ve vodě. Pokud je potřeba tuto proceduru absolvovat, je dobré dbát na několik pravidel: 

• Voda by měla mít ideální, příjemně hřejivou teplotu. Neměla by být ani moc studená ani příliš horká. Postupujeme podobně jako při koupání miminka – pár kapek na zápěstí napoví, zda je nám teplota příjemná.  
• Někdy je potřeba použít speciální šampon, dnes už jsou na trhu k dispozici takové, které jsou vhodné pro hlodavce. I u těch ale platí, že by se měly používat střídmě a pokud možno se nedostat do očí a úst. 
• V místnosti musí být při koupání teplo a žádný průvan. 
• Vhodné je použít nádobu s vysokým okrajem, aby křeček nevyskočil ven a nezranil se – například hlubokou plastovou krabičku. 
• Vody by mělo být jenom po ramena, aby si zvíře mohlo stoupnout bez nutnosti plavat. 
• Koupel je rychlá. Berme ji jako nezbytnost, kterou si ale křeček moc neužívá. Hned po omytí je potřeba zvířátko rychle usušit zabalením do měkké osušky.  
• Do klece vracíme křečka až tehdy, když je dokonale čistý a není mu zima. 

Jak jsme řekli, koupel ve vodě si křeček moc neužije, spíše bude mít tendenci se jí bránit. Mnoho jejich druhů, hlavně těch malých, má ale opravdu rádo si čas od času dopřát „koupel“ písečnou. Tato zvířátka žijící ve volné přírodě užívají písku k očistě tak dobře, že nepotřebují vodu. Navíc jim „popelení se“ nejspíše přináší skutečně příjemné pocity, neboť se rádi v písku válí, hrabou a hrají si v něm.

Je-li hmota jemná a čistá, pak kvalitně vyčeše srst, odstraní nečistoty i kousky odumřelé kůže. Písek snižuje mastnotu kožíšku, odpuzuje parazity a celkově má prospěšné zdravotní účinky. Písečné koupele tedy mají benefity jak zdravotní, tak psychické, neboť křečky prostě baví a stimulují jejich aktivitu. 

Písečná koupel je nejlepší

Velkou výhodou je, že koupací písek je nezbytný při chovu činčil. Je proto dobře dostupný v potřebách pro chovatele, a není problém jej pro křečka sehnat. Miska na písečnou koupel by v kleci měla být velikostí kompromisem mezi snadným vylézáním a pohodlným válením se uvnitř – tedy ani moc hluboká, ani příliš těsná. 

Obvyklá písečná koupel trvá 15–20 minut, není ale důvod ji ukončovat, pokud křečka baví i déle. Poté je ale potřeba misku z klece odstranit. Koupací písek by sice neměl prášit a dráždit, přeci jen je to ale objekt v kleci navíc, který se může dostat křečkovi do očí a dráždit jej. Pokud vidíme, že mazlíček má zájem, můžeme mu písek dávat několikrát týdně, klidně každý den. 

Česání a drápky

Když už byla řeč o srsti, zmiňme ještě česání. Jak jsme uvedli, křečci o sebe většinou pečují sami, pro některé druhy je ale lepší lidská pomoc. Obzvlášť dlouhosrstá plemena ocení občasné vyčesávání a vystřihávání zplstnatělých chomáčků.  

Také bychom měli věnovat pozornost drápkům, s péčí o tělo souvisí i péče o chrup. Přerůstající drápky chovatel ještě zvládne, u zubů potřebuje pomoc veterináře. Obecně samozřejmě platí, že je i u běžné péče – česání, zastřihování a podobně – potřeba postupovat opatrně, abychom mazlíčka nezranili.

Lazebnických chvilek s křečkem je pak dobré využít i k celkové kontrole zdravotního stavu. Chovatele by mělo zajímat, zda má čisté oči a nos a zda nemá zánět kolem slabin či řitního otvoru a podobně. Příliš často znečištěné spodní partie mohou naznačovat nějakou nemoc nebo problém v zažívání.

Pořád platí, že křeček je nenáročný mazlíček – pravidelnou péčí o jeho hygienu se ale začínající nebo dětský chovatel také hodně naučí.