Veterináři z univerzity v britském Bristolu se zaměřili na otázku chovu králíků v párech. Ušatí mazlíčci patří ve Velké Británii mezi nejpopulárnější volbu domácího zvířete, kvalitě jejich bydlení se přitom věnovalo jen velmi málo odborných prací. Existují tak veterinární výzkumy zabývající se chovem králíků v laboratořích či masných chovech, o ideální podmínky pro mazlíčky se vědci doposud nezajímali.

Předpoklad nového výzkumu ale vychází z logiky věci. Králíčci jsou aktivní, velmi pohybliví tvorové. Navíc zkušenosti chovatelů říkají, že pohyb a hry jsou základ socializace. Králík, který se může volně pohybovat, často překvapí tím, že se chová skoro jako pes či kočka – umí se naučit používat toaletní bedničku, rád si hraje, přijde si pro pohlazení, vyžaduje lidskou pozornost. Dá se ale prospěšnost volného pohybu podchytit i odborným zkoumáním? 

V rámci experimentu bylo vybráno 20 párů králičích „přátel“, tedy kastrovaných jedinců, kteří spolu žijí ve shodě a harmonii. Byly vytvořeny dva typy obydlí – jeden tvořila menší klec (ale pořád odpovídající prodávaným výrobkům) o ploše 0,75 m2, druhý velký 1,85 m2. Ke klecím byla připojena cvičební plocha o rozměrech 1 x 3 metry. Následně každý pár prošel dvěma schématy denního provozu. Při jednom měl vyhrazený čas k běhání jen 3 hodiny denně kolem poledne, při druhém byl přístup do plochy určené k pohybu neomezený. Vědci sledovali chování zvířat při rozbřesku, v poledne a při soumraku. Také sbírali králičí bobky, neboť z nich měřili důležitou veličinu – koncentraci hormonu kortikosteronu.  

Bez pohybu hodně stresu

Kortikosteron je jedním z tzv. stresových hormonů, králici obecně mají této látky v těle vyšší koncentraci. To je dáno jejich od přírody opatrnou a lekavou povahou. Hladiny kortikosteronu se ale mohou výrazně měnit, spokojený králík jej má v organismu méně.

Při vyhodnocení výzkumu se jednoznačně ukázalo to, co se dalo čekat – králíci s volným přístupem k pohybu měli hladinu kortikosteronu zdaleka nejmenší. Nejhůře na tom byli ti z malé klece a omezeným přístupem k běhání. Špatné hodnoty ale vykazovali i králíci s klecí velkou, pokud měli přistup mimo ni omezený. Sama velikosti klece tak není zárukou životní pohody, klíčový je právě pohyb. Pokud ušáci mohli z malé klece běhat cvičit úplně volně, pak se jejich chování i hladiny hormonu moc nelišily od těch z klece větší. 

Autoři práce ale zdůrazňují, jak moc důležitá je skutečná svoboda pohybu. Pokud měli ušáci k dispozici jen tři hodiny času, byli obvykle až přehnaně aktivní, ovšem v čase, který jim není přirozený. Při volném běhání jsou naopak v hodinách kolem poledne králíci obvykle nejvíce pasivní. Taková omezení se pak projevila nejen na chování, ale i na hladině stresového hormonu. 

Návod k použití

Králíci svou volnost zkrátka potřebují, z pohledu veterinární vědy dokonce naprosto nutně. Autoři práce toto tvrzení důrazně podtrhují, neboť se obávají, že ne malá část těchto mazlíčků bude chována stejně jako hlodavci – většinu času v kleci, občas pustit ven. To je ale mylný přístup daný z neznalosti či nezkušenosti.

Veterináři z bristolské univerzity se obrací hlavně k britskému prostředí, když volají po potřebě pořádné osvěty a po vytvoření „návodu k použití“, který by shrnoval specifika králičího mazlíčka, a který by měl znát každý chovatel, než si ušáka pořídí. Nejde totiž jen o běhání, ale i o různé hry, možnost se naplno protáhnout při odpočinku, a především o určování si vlastního harmonogramu aktivity a relaxace. Model času vymezeného člověkem pro opuštění klece zkrátka u králíků dobře nefunguje. 

To s sebou samozřejmě nese nutnost některých uzpůsobení a ústupků, není to ale nepodobné chovu větších mazlíčků. Kdo chce žít s králíkem, musí zkrátka brát ohled na jeho potřeby. Pokud není možné, aby mělo zvíře naprostou volnost v pokoji, bytě, či alespoň v pořádné ohrádce, pak je na místě zvážit, zda je králík vhodným mazlíčkem. Autoři studie v podstatě vyzývají k tomu, abychom nad ušáky přemýšleli více jako nad psy a kočkami, a ne abychom je vnímali jako větší křečky. Tihle inteligentní a citliví tvorové si to ostatně zaslouží.