I chovatel začátečník by měl vědět, že něco jako „živá pera“ existuje, ačkoliv se s nimi tak často nesetkává. Objevují se u velkého přepeřování papouščích mláďat, případně když dospělý pták vyměňuje dlouhá brka ocasu a křídel. Menší peří se ptačím mazlíčkům obměňuje průběžně, u většiny druhů ale dojde jednou za rok k výraznější výměně delších brků.

Co to tedy je ono živé pero? Papoušek při přepeřování ztrácí starší pera (či chmýří v případě mláďat), na jejich místě vyrůstají brky nové. Český název brko není náhodný, dlouhá pevná pera skutečně rostou v podobě dutých brček, ze kterých se celé pero postupně vyloupne. Jelikož peří během tohoto procesu aktivně roste, je vyživováno krví. U nových per tak můžeme pozorovat, že jsou skutečně u kořenů krví naplněná, teprve později vysychají a stávají se méně choulostivými.

Samostatnou kapitolou je skutečnost, že přepeřování je pro papouška nepříjemné, zvíře musí být kvalitně vyživované, a i tak se u něj setkáváme s nervozitou a podrážděností. Nás ale zajímá především co se stane, pokud se takové živé pero zlomí.

Hrozí velká ztráta krve

Jak jsme naznačili, není to nic příjemného. Jedná se v podstatě o otevřenou ránu, papoušek má doslova napíchnutou žílu keratinovou trubičkou zlomeného brka. Takové zranění se stává jak bránou infekcím, tak zdrojem potenciálně nebezpečného krvácení. Papoušci jsou totiž ve skutečnosti lehcí tvorové, jejichž tělo neobsahuje krve právě mnoho. Pokud se zlomí velký brk, který krvácí silněji, může život mazlíčka ohrožovat už pouhá ztráta krve.

Je proto důležité věnovat při chovu papouškům zvířatům rutinní pozornost, ostatně každé zdravotní problémy je dobré odhalovat už v zárodku. Že se něco stalo – třeba jako důsledek zápasu či nárazu v letu – nejspíš zjistíme podle viditelného krvácení. Že je příčinou zlomené nové pero zjistíme pak už lehko. Pokud samozřejmě panují pochyby o zdroji krvácení, kupříkladu při nějakém komplikovanějším polámání peří, je na místě rychlá cesta k veterináři.

Vytáhnout a vydezinfikovat

První pomoc se zlomeným peřím můžeme papouškovi poskytnout sami. Celý proces je bohužel pro zvíře velmi stresující, musíme se tedy pokusit opeřence co nejlépe znehybnit, aby si sám neublížil. U menších druhů pomůže zabalení do osušky, větší papoušci budou patrně vyžadovat odbornou asistenci. Když najdeme zlomené peří, měli bychom keratinovou trubičku pomocí silnější pinzety vytáhnout. Pohyb sám by měl být spíše rychlejší, ať papouška dlouho netrápíme, ovšem s tím, že musíme postupovat trochu sebejistě a s rozmyslem. Nechceme totiž zbrklým trhnutím poškodit kůži ptačího mazlíčka.

Když se podaří pero z folikulu vytáhnout, měli bychom ránu dezinfikovat a přitisknout na ni sterilní gázu. Jakmile je krví vyživované brčko pryč, kůže se nejspíše sama zatáhne, není tedy potřeba řešit nějakou náplast či snad dokonce zašívání jako u hlubších ran. Problém zlomeného pera je hlavně v tom, že je napojené přímo na oběhový systém – samotný průměr ranky v kůži není tak velký.

Pokud odstranění pera proběhlo bez komplikací, není asi potřeba hned uhánět k veterináři. Musíme si ale samozřejmě udržovat dobrý přehled o tom, jak pták prospívá, zda dále nekrvácí a zda hlavně netrpí infekcí. V opačném případě je samozřejmě návštěva zvěrolékaře nezbytná.

Naštěstí platí, že pokud se podařilo zlomení živého brku odhalit brzy, pak by se snad žádné komplikace vyskytnout neměly. Pouze u déle trvajícího neošetřeného zranění se kromě krvácení můžeme setkat s těžkými infekcemi. K takovému stavu by ale situace nejspíše dospěla až při skutečném zanedbávání rutinní péče o papouška.