Symptomy tohoto problému jsou vcelku zjevné a snadno zpozorovatelné. Na postižených mazlíčcích si chovatel všimne krátkých, odkousaných chlupů. Málokdy vzniká hned vytržená lysina, kůže na zasaženém místě ale může být poškrábaná či hůře zraněná, případně i zanícená. Okusování srsti tedy velmi často její ztrátou končí.  

Může se ovšem stát, že se chovatel zaměří na zarudlou kůži a řídkou srst, neuvědomí si ale, že na vině je kousání. Podobně se totiž mohou projevovat některé problémy s metabolismem, genetické poruchy či vady v příjmu živin. Mláďata morčat zase ztrácí jemnou dětskou srst, která je nahrazována pevnějším dospělým porostem. I s tímto stavem je možná záměna. Klíčové je proto mít přehled o tom, jaká je dynamika našeho chovu. Zda si morčata navzájem neubližují či pokud máme samotného jedince, zda u něj nezpozorujeme sebezraňující chování. 

Rvačky i stres

Příčina okusování srsti totiž leží v konfliktech v rámci skupiny mazlíčků. Dominantní jedinci mohou napadat ty submisivní, starší zase mladé a podobně. Nejčastěji dochází ke rvačkám končícím vytrhanou srstí mezi dvěma samci. Ani skupina zdánlivě mírumilovných samiček ale není bez konfliktů, obzvlášť pokud se mezi nimi vyskytne jedna dominantnější.  

Samostatným, naštěstí méně častým problémem je pak stav, kdy si morče vytrhává a okusuje srst samo. K tomu nejčastěji dochází u samiček vystavených stresu, obvykle spojeném s mláďaty. Vyčerpaná morčecí maminka si vykusuje srst, instinktivně se snaží stavět hnízdo (i když ho už má zařízené) či podléhá úplně kompulzivnímu chování.

Podobně se pak může projevovat i další stres, například z nenaplněných potřeb, nedostatku podnětů či strachu (například z kočky pohybující se často kolem klece). Velmi vzácně se může toto chování také vyskytnout jako čistá psychická porucha bez vztahu k vnějším podnětům a hladině stresu. 

Oddělení: Od tyrana či od mláďat

Nejlepším řešením je v případě konfliktů mezi morčaty skupinu rozdělit. To sice nemusí být vždycky to, co si chovatel představoval, když čekal spokojenou partu morčecích kamarádů a zařídil jim podle toho bydlení. Bohužel ale morčecí psychika nešlape vždy podle očekávání, pořád je to živý tvor a ne robot.

Dominantní a submisivní sklony nejde bohužel převychovat, konfliktní konstelaci nevymažeme. Zároveň ji nemůžeme ignorovat, protože i tak něžná stvoření jako morčata dokážou při spirále násilí svého nechtěného kolegu nakonec utýrat. Snad se dá uvažovat o vybavení klece různými skrýšemi a domečky, které pomohou submisivnímu jedinci se schovat. Takové řešení ale není ideální. 

U sebezraňování je žádoucí odstranit zdroj stresu. U morčecích maminek obvykle pomůže, pokud se podaří odstavit mláďata brzy od kojení. Někdy se také doporučuje obsesi k hryzání nasměrovat pryč od srsti krmením senem s dlouhými stébly. Tento jednoduchý trik v mírnějších případech skutečně pomáhá – kouše si hryže dlouhé seno a nemá potřebu okusovat vlastní chlupy.  

Léčba lysin

Pokud už k okousání srsti dojde, nesmíme podcenit ošetření pokožky. I drobné oděrky se mohou zanítit, je proto žádoucí rány omývat a případně dezinfikovat. Také je možné po poradě se zvěrolékařem morčeti poskytnout nějaké doplňky stravy, které zlepší kvalitu jeho srsti, pokud se „léčí“ s lysinami vzniklými násilně. 

Morčata představují vhodné mazlíčky pro děti pro svou nenáročnost. Obvykle to bývají jemní a milí tvorové, ale i jejich soužití se řídí celou škálou emocí a vztahů. Schopnost řešit případné konflikty patří k žádoucím dovednostem chovatelů.

Vždy je dobré mít na paměti, že nejhorší je nevhodnou situaci ignorovat a doufat, že si to morčata nějak vyříkají bez naší intervence. Na rozdíl od divočiny je totiž uzavíráme na malé ploše a napadaný jedinec nemá kam uniknout. Vytrhané a vykousané chlupy jsou toho důkazem.