Cizí předmět
Zdaleka nejčastější důvod asi nepřekvapí – je to přítomnost cizího předmětu blokujícího dýchací cesty. Řada chovatelů dobře ví, že jejich pes či kočka je natolik zvědavým tvorem, že při zkoumání světa používá všechny smysly – nevyjímaje citlivých receptorů úst. Nejeden člověk tak musel řešit, že jeho mazlíček je schopen začít žvýkat takřka cokoliv. Výjimečné nejsou ani situace, kdy hltavé zvíře vdechne kus potravy. Svým způsobem můžeme říci, že škála potenciálně nebezpečných předmětů k dušení sahá od hraček a míčků, přes kosti a kůže ke žvýkání až po větve, kamínky, kusy zničeného vybavení bytu – a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho.
Pokud se zdá, že se mazlíček dusí například hračkou či stravou, je navzdory dramatické situaci potřeba zachovat klid. Dusící se zvíře samo může panikařit a kousat, což je obzvlášť u psů nebezpečné. Je chybou hned instinktivně cpát mazlíčkovi ruku do tlamy a vytahovat cizí předmět. Pokud zvíře s obtížemi dýchá, měli bychom se pokusit jej rychle dostat k veterináři. Má-li dýchací cesty úplně neprůchozí, existuje zvířecí obdoba Heimlichova chmatu.
Dlaní v ústech bychom měli postupovat až ve chvíli nejvyšší nouze, případně pokud zvíře ztratí vědomí. U psů se doporučuje postup: otevřít oběma rukama čelisti a uchopit horní tak, abychom zuby drželi přes ohnuté pysky. Pokud vidíme předmět, je situace jednoduchá. Pro sáhnutí hlouběji do krku je možné použít lžičku. Pokud ale zjevnou překážku nevidíme a Heimlichův chvat nezabral, zbývá jen urychlená cesta k veterináři. Bohužel ale platí, že při zástavě dechu se hraje o minuty.
Je potřeba zdůraznit, že cizí objekt nesmíme vždy urychleně „rvát“ z ústní dutiny. Kupříkladu kočce při spolknutí vlákna hrozí, že se mu namotá na jazyk či mandle, zvíře tedy můžeme rychlým trhnutím naopak ještě vážně zranit. To je jeden z důvodů, proč je lepší dýchajícího mazlíčka vzít k veterináři. A proč se, mimochodem, velmi nedoporučují klubíčka vlny jako kočičí hračky.
Kolaps průdušnice
Kolabující průdušnice patří mezi překvapivě časté příčiny dusivých stavů u starších, menších psů. Teoreticky se toto onemocnění může vyskytnout u všech psů, typický pacient ale spadá do výše zmíněné skupiny. Průdušnice spojuje nos a ústa s plícemi, u některých menších plemen se ale stává, že tento orgán ztratí pevnost a elasticitu a začne být jaksi „volný“. Zjednodušeně si to můžeme představit, jako bychom sáli vzduch brčkem z měkkého papíru – čím silněji vdechneme, tím větší je šance zborcení trubice, a tím jejího zneprůchodnění. Tyto stavy vedou k záchvatů silného kašle a dušení.
Většinou se daří dusícího psa uklidnit a včas dostat k veterináři, který mu uleví nějakou formou intubace. Bohužel, pro kolabující průdušnici neexistuje uspokojivá léčba. Její predispozice jsou dány hlavně dědičností, částečně rizikovými faktory jako je věk a váha. Některé druhy léků ale při záchvatech kašle přináší úlevu, se správnou životosprávou a veterinářskou asistencí tak může i pes s touto diagnózou žít ještě bohatý život.
Infekce
Existují některá infekční onemocnění, u kterých kašel přechází až do dusivých stavů. Typickým je tzv. psincový kašel – tracheobronchitida. Jde o silně nakažlivé onemocnění, které se snadno šíří ve skupinách psů, nejčastěji v útulcích. Možných nemocí spojených s dusivým kašlem je více, většinou je prozradí další symptomy, jako je výtok z nosu, otoky uzlin a očí, horečky a podobně. Opět se jedná o akutní stav, kdy je nutné psa dostat rychle k veterináři a nasadit správnou léčbu. Naštěstí podobné choroby nenastupují tak prudce, aby se zvíře z minutu na minutu udusilo.
Astma, zvláště kočičí
Astmatem mohou trpět psi i kočky, většinou se ale projevuje spíše namáhavým dechem než skutečným dušením se. Nejedná se tak o akutní stav, jako spíše o dlouhodobý problém se slabým dechem. Jistou výjimkou jsou ale některé formy astmatu koček, při kterém mazlíčci mohou dojít až k dušení se. Astma je v podstatě alergickou reakcí na okolní prostředí, nejčastěji prach, roztoče a pyly. Jeho rozvoj je patrný a dá se proto řešit s veterinářem dříve, než dojde až k akutním, život ohrožujícím stavům.
Těsný obojek
Překvapivě často přehlédnutou příčinou dušení se je příliš těsný obojek zvířete, případně špatně zvolený typ obojku, který psa dusí v tahu. Obzvláště u rychle rostoucích štěňat a koťat se může stát, že si neuvědomíme, že obojek potřebuje povolit. Důležité je nepodlehnout rutině a nebrat obojek jako něco, co ke zvířeti automaticky patří a už to ani nevnímáme. Opět by sám obojek neměl vést k akutnímu dušení se. Jsou ale známé případy, kdy se zvířeti dlouhodobě nedostávalo dechu a pak při fyzickém vypětí prostě ztratilo vědomí. Je proto nutné volnost obojku pravidelně kontrolovat – a také s rozmyslem vybírat jeho tvar, pokud víme, že náš pejsek má tendence při procházkách táhnout.
Vstoupit do diskuze (0)