Kočky mají ten zlozvyk, že velmi dobře dokážou maskovat své zdravotní obtíže, dokud není až příliš pozdě. Dušení sice patří ke stavům akutním, je ale klidně možné, že kočka má jen zhoršený průchod vzduchu a fáze skutečné sufokace teprve přijde. Všímejte si takových věcí, jako je přehnané slintání a tření tlamičky packou, kašlání nebo dávení se, zjevného panikaření, těžkého a násilného funění, v horším případě omdlévání či ztráty koordinace a vědomí. V případě dlouhodobě uvízlého předmětu, který zvíře dusí velmi, velmi pomalu, pak můžeme pozorovat i ztrátu chuti k jídlu či rozvinutí silného zápachu z úst. 

Nejčastějšími zdroji dušení jsou malé předměty, obvykle z nestravitelných materiálů. I kousek žrádla dokáže vletět do nesprávných míst, kočka jej ale většinou zvládá za patřičných zvukových doprovodů vykašlat či vydávit. Podobně je tomu i s dávením kuliček chlupů – vypadá to dramaticky, většinou ale bez ohrožení života. Něčím jiným jsou ale zapomenuté drobné předměty, od mincí, přes korálky až po, inu, myriádu dalších věcí, u kterých bychom nečekali, že je kočka bude chtít polykat. Na vině bývají ale i zlomky kostí v masité stravě či rozžvýkané hračky. Rolničky a zvonečky nevyjímaje. 

Hlavně opatrně

Vidíme-li, že se kočka pravděpodobně dusí, zvládá ale pořád dýchat, pak je nejlepší první pomoc pokusit se dostat jí do úst a případný cizí předmět prsty či pinzetou vytáhnout. Je ovšem pravda, že i v této méně závažné situaci se velmi často neobejdeme bez pomoci veterináře. Problém je i v tom, že kočka ve stresu velmi rychle propadne panice přetavené v nebývalou agresivitu.

Zdůrazněme na tomto místě jednu důležitou zásadu: Pokud zvíře snědlo něco dlouhého, typicky mu z úst trčí například kousek niti, pak nesmíme předmět rvát z úst silou, pokud nejde o vyloženě kluzkou věc (např. špagetu). Instinktivně nás to k tomu svádí, je ale nutné to zkusit velmi opatrně a při prvním náznaku odporu přestat a řešit věc jinak, třeba přes veterináře. Je dost pravděpodobné, že vlákno je někde v útrobách zachycené a jeho násilné tahání může kočku vážně zranit. 

Jak postupovat v akutní situaci

Daleko akutnější je situace, kdy zvíře ztrácí vědomí či zjevně přestává dýchat. Opět se můžeme pokusit blokující předmět vytáhnout, pokud to ale nejde, obvykle není čas na cestu na zvířecí pohotovost. V takovém případě zbývá poslední, trochu zoufalá možnost, zkusit kočičí variantu Heimlichova hmatu:

• Položte kočku na bok.
• Jednu ruku jí dejte podél zad.
• Dlaň druhé ruky opřete o měkké bříško těsně pod žebry a proveďte několik rychlých, ostrých zmáčknutí. Používejte ovšem přiměřenou sílu – v nouzi sice není čas jednat v rukavičkách, zároveň ale nechcete zvířeti poškodit orgány.
• Zkontrolujte ústní dutinu, zda se dusící předmět neposunul výš.
• Pokud ne, tak tlamičku kočce zavřete a několikrát krátce a lehce (!) foukněte do nosu.
• Tyto kroky opakujte, pokud se zdá, že je šance překážku uvolnit.  

Jestliže zvíře nedýchá ani po uvolnění předmětu, pak je čas na snahu o masáž srdce či umělé dýchání. To se u koček zásadně neliší od zásad lidské nouzové resuscitace:

• Jazyk by měl být venku, hlava ležet rovně.
• Vdechy provádíte do nosu, mírně (je neustále potřeba myslet na proporce kočičího těla) a krátce 3x až 5x, každých 4–5 sekund.
• Pokud zvíře nezačne dýchat a nemá puls, masáž srdce provádíme u kočky ležícího na boku.
• Celý hrudník držíme v dlani a masírujeme palcem mírně nad srdcem. Opět je nutné zdůraznit míru použité síly, člověk je schopný kočky holýma rukama rozdrtit.
• Masáž by měla být velmi rychlá, 100 až 120 zmáčknutí za minutu.
• Na každých 30 zmáčknutí dáme dva krátké dechy do nosu

Nebudeme si nic nalhávat, v této fázi už jde o zoufalou snahu o záchranu života, která statisticky nebývá příliš úspěšná. Šance kočky ovšem je nenulová a může ale pomoci, pokud se ji daří provádět po cestě na pohotovost, takže to má smysl. 

Hlavně prevence

Tak extrémní situace, kdy kočka přestává dýchat a fungovat kvůli dušení je ale naštěstí vzácná. Mnohem častější bude uvíznutí nějakého předmětu, který sice dech omezuje, ale kočka ještě neumírá. Po rychlém pokusu o nápravu vytažením předmětu je v případě neúspěchu potřeba neodkládat návštěvu zvěrolékaře.

Pomocí specializovaných nástrojů a rentgenu či ultrazvuku je bezpečné vyjmutí mnohem snazší. Navíc je možné hned navázat léčbou, která reaguje na případné poškození útrob. Pokud kočka přeci jen byla delší dobu bez kyslíku, opět bude potřeba zvěrolékařské vyšetření, tentokrát zaměřené neurologicky na poškození mozku. 

Nejlepší je ale samozřejmě prevence. Přemýšlejte nad kočkou v bytě jako nad malým dítětem. Je nutné odstranit vše co by mohla sežrat, proměnit v potenciálně dusivý materiál a co by ji mohlo lákat k nebezpečnému ožvykování. Kočky jsou stvoření úžasná a oblíbená i pro svou zvědavost. Ta se ale někdy může změnit v tragickou, obzvlášť když je spojená s tendencí zkoumat svět mimo jiné i ústy. Ne nadarmo anglické úsloví ve významu „nebuď zvědavý“ zní „curiosity killed a cat“ - tedy „zvědavost zabila kočku“.