Právě naklánění hlavy je přitom zásadní indicií, že je něco špatně. Příčina obvykle leží ve vnitřním uchu, které zasáhla bakteriální infekce. Ta se může do těla dostat například ze špinavého prostředí, případně se poměrně často do vnitřního ucha rozšíří infekce dýchacích cest. Uvnitř pak vzniká tlak, který narušuje křečkovi rovnovážná tělíska. Ten pak nejen trpí bolestí, ale i ztrácí rovnováhu. Z rovné chůze se tak stává nechtěný běh nakřivo, nezřídka končící pádem. Ještě dodejme, že podobné projevy mohou mít i některá zranění hlavy či neurologické problémy – ty jsou ale oproti infekcím poměrně vzácné. 

Podivného chování při pohybu si všimneme snadno, určení příčiny, a tedy léčby může být trochu obtížnější. V podstatě platí, že bez pomoci zvěrolékaře se neobejdeme. Určitě je potřeba jej vyhledat, jestliže má zvíře opravdové problémy s pohybem či pokud se zprvu lehké projevy zhoršují. Veterinář může pomocí odběru z uší případně potvrdit bakteriální infekci a nasadit odpovídající medikaci. Ta většinou spočívá v antibioticích, někdy i v lécích na bolest. Někdy pomáhá i pročištění zvukovodu. 

Neurologické problémy

Diagnóza neurologických problémů je o dost těžší. Často pomůže, když víme o eskapádách našeho mazlíčka. Každý pád, nechtěné zmáčknutí či střetnutí s jiným mazlíčkem může být příčinou traumatického zranění vnitřního ucha. Pokud ztrátu rovnováhy křečka doprovází i záchvatové projevy, může jít o vzácně se vyskytující epilepsii.

Důsledky traumatického zranění se mohou po správném ošetření zhojit. Bohužel se ale u takto malého zvířátka v podstatě nedají léčit problémy skutečně neurologické. Křeček se s nimi pak obvykle musí naučit žít – často mu pak sice mohou život znepříjemňovat, ale přímo ho neohrožují, jako v případě neléčené infekce. 

Hlavní je prevence

Křečci jsou tvorové, kteří se rádi schovávají a zároveň umí skoro až freneticky běhat. Proto si nemusíme hned všimnout toho, že se zvíře pohybuje nepřirozeně. Přesto by měla prevence těchto problémů s rovnováhou začít už u toho, že chovatel svého mazlíčka vnímá a neignoruje. Dalším krokem, který je ale samozřejmý tak jako tak, je udržování klece a jejího vybavení v čistotě.  

Také je dobré se pokoušet předcházet vedle infekcí také možným zraněním hlavy. Tak například děti by měly brát křečka do ruky pouze vsedě na zemi a měli bychom mít jistotu, že vědí, jak s křehkým zvířátkem zacházet. Pokud necháváme křečka proběhnout mimo klec, pak musíme dávat pozor na zašlápnutí, přimáčknutí dveřmi a samozřejmě také na kočky a psy v domě.  

Tyto rady jsou ale pozornému majiteli malého zvířátka obvykle vlastní. Vždyť kdo má svého mazlíčka rád, ten si sám přeje, aby běhal raději zdravě v kole, než nemocně dokola.