Domácí králíci se sice od svých divokých bratranců liší více, než se zdá na první pohled, přesto jim zůstává jedna z velkých evolučních výhod tohoto rodu – rychlé nohy. Hlavně zadní pár běhů skrývá mnohem větší sílu, než na první pohled králík svým "bochníčkovým" tělem prozrazuje. Právě v jejich síle ale tkví i potenciál k nejčastější příčině kulhání – ke zlomeninám.

Zlomeniny

Zlomeniny vzniknou u králíčka poměrně snadno. Někdy seskočí z příliš velké výšky pod špatným úhlem. Králíci jsou sice dobří skokani i z výšek, například z gauče či židle, musí ale se skokem počítat. Když ho někdo proti jeho vůli zvedne – a stačí dětská výška, králík se prudce odrazí zadníma nohama (což dítě nedokáže udržet), špatně doskočí a fraktura je na světě.

Jinou častou příčinou zlomeniny je zachycení nožky na špatném místě, například mezi mřížemi klece nebo jesliček, v opěradle židle, mezi nábytkem a podobně. Navíc někteří králíčci dávají najevo svou náklonnost tím, že se lidem vesele proplétají pod nohama, což taky hrozí zraněním. V případě podezření na zlomeninu je potřeba navštívit veterináře a končetinu na čas správně fixovat.

Vymknutí kloubu 

Podobně mohou vznikat i vymknutí kloubů. Vyskočení kloubu není tak závažné jako fraktura a často se podaří jej napravit – s maximálně opatrným přístupem – i srovnáním končetiny drženého zvířete. Králíci jsou v tomto poměrně pružní, ale samozřejmě i zde je jistější vyhledat odbornou pomoc.

Zranění páteře

Při různých špatných doskocích nebo vykopnutí proti tvrdému povrchu může dojít i ke zranění páteře, které se může také projevovat kulháním. Taková zranění se špatně odhalují, pokud nevíte, co králík vyváděl. Když ovšem zvíře stále kulhá, ale nohy se zdají být v pořádku, může veterinář rentgenově či ultrazvukem stav páteře ověřit.

Pododermatitida

Poměrně častým problémem je pododermatitida. Toto onemocnění se objevuje nejen u králíků, ale třeba i u morčat či potkanů, u ušáků se častěji vyskytuje na zadních končetinách. V podstatě vzniká tak, že nějaké poranění (původně třeba nenápadné) se zanítí a dochází k onemocnění kůže a šlach, později proniká i do kostí. Vznikají bolestivé mozoly, neléčený zánět se dále šíří. Někdy pododermatitidu může vyvolat i ztráta ochlupení na tlapce způsobená jinou příčinou (třeba i dědičnou) – králík pak našlapuje moc tvrdě a rozdírá si kůži.

Pododermatitidu podle otoků a ošklivých vřídků poznáte snadno. Léčbu je potřeba stanovit veterinářem, přičemž lehčí případy jdou odstranit dietou a masážemi, případně bandáží, u těžších jsou potřeba antibiotika. V nejhorších případech může přijít na řadu až amputace (či smrt…), ale to je důsledek skutečně ignorovaného problému.

Bulky

Otoky pododermatitidy můžou připomínat i abscesy, ty ale začínají růst zevnitř a nereagují na vnější dráždění. Bohužel na různé abscesy králíčci také trpí poměrně dost – pokud si všimnete, že králík našlapuje bolestivě a najdete bulku, opět vyhledejte veterináře. Absces se odstraňuje buď naříznutím a vyčištěním, nebo antibioticky. Absces je sice bolestivý, ale v zásadě nezávažný.

Bulka na tlapce ale může znamenat i nádor, například rakovinu kosti. Rakovinné nádory jsou u králíků poměrně vzácné, ale když se objeví, je vzhledem k jejich drobnému tělu léčba velmi obtížná.

Artritida 

Jiným onemocněním, které způsobí bolestivé našlapování, je artritida, čili řídnutí chrupavek. To by se u zdravých králíků objevovat nemělo, pokud mají dobrou stravu, snad jen jako vrozená vada. Naopak ale, stejně jako u lidí, patří ke stáří. Pokud ji veterinář na základě rentgenových snímků identifikuje, může navrhnout léčbu pomocí různých doplňků. Dobrá životospráva rozvoj artritidy velmi zpomalí, je ale potřeba počítat s tím, že věkovitý králíček už jako za mlada běhat prostě nebude.

Pozor na drápky

Na závěr je potřeba zmínit naprostou banalitu, která se ale stane poměrně snadno: přerůstání drápků. Králičí drápky neustále dorůstají a v běžném domácím chovu nebývá moc možností, jak si je zbrušovat. Je proto potřeba průběžně stav králičí pedikúry kontrolovat. Obzvlášť mladší chovatelé na tuto samozřejmost někdy zapomínají a králíček se pak dostává do bolestivých stavů úplně zbytečně, vznikají mu různé záděrky a podobně. Stržený drápek může ostatně nakonec vést až ke zmiňované pododermatitidě.

Skákání je pro králíka pohyb doslova ikonický – a je zodpovědností každého milujícího chovatele, aby svému ušatému kamarádovi nachystal k takovému pohybu co možná nejbezpečnější prostředí. Některé věci ovlivnit nemůžete, ale když už se problém s kulháním objeví, platí základní pravidlo: nic nepodcenit a nečekat, že problém sám zmizí.