Pokud bychom hledali příčiny úplně přirozené, pak lze obecně mluvit o predátorských instinktech. Kočky mohou být domestikovanými mazlíčky, uvnitř jejich těla ale pořád bije srdce vrcholového lovce. To, co se nám může zdát blázněním, jsou ve skutečnosti projevy loveckého chování, bojových manévrů a únikových technik.

Obzvlášť bytová kočka se ke skutečnému lovu kořisti celý život nemusí dostat a to může vést k přemíře energie, která někdy prostě musí ven. Pokud nechcete, aby vás kočka svým voláním divočiny budila v noci, je potřeba ji přes den vybít pomocí hraček a her.

Ovšem, ani to nemusí vždy pomoci. Vedle instinktů predátorských tepe ve spoustě koček také související instinkty noční aktivity. Kočky jsou od přírody přizpůsobené spíše noční aktivitě, a tak se stává, že po prolenošeném dni se naplno aktivují se západem slunce. To je obzvlášť markantní, pokud bývají přes den samy doma. Po návratu lidí z práce a ze školy končí čas odpočinku a začíná doba aktivity. Pokud ale utahaní lidé své kočce večer oné aktivity neposkytnou dostatek, ventilek divokosti se často uvolní sám tehdy, když se všichni ostatní uloží ke spánku.

Příčiny mohou být i vážnější

Mezi méně nevinné příčiny kočičího bláznění pak patří různé zdravotní či jiné problémy. Zvířecí psychologové už mají popsané případy, kdy náhlé záchvaty divoké aktivity patří mezi projevy kočičí senility. Degenerující změny v mozku se projevují i změnami v chování. Na tento stav je každá rada drahá – obvykle jej poznáte podle dalších projevů stárnutí a chřadnutí a pak už nezbývá, než se jen připravit na odchod vaší kamarádky.

Velmi prozaickou příčinou divokého běhání a skákání ale mohou být i otravní parazité – blechy. Řádění kolem nábytku, spolu s hlasitým mňoukáním a dojmem, že kočka se zoufale snaží cosi dohnat a sama neví co, to vše může vyvolat přecitlivělost na bleší kousance. Pokud znáte pocit, kdy se nemůžete poškrábat na svědících zádech a nejradši byste vyletěli z kůže, pak víte, o čem je řeč. Blechy lze pohledově snadno odhalit a prostředků proti nim je na trhu dostatek.

Příčiny zdánlivě bláznivého chování ale mohou být i vzácnější. Příkladem nemoci – či přesněji poruchy – je tzv. syndrom kočičí hyperestezie (FHS). Není úplně jasné, co ho vyvolává, obvykle postihuje dospělé kočky. Je to v podstatě nervová porucha, přecitlivělost na senzorické podněty, například dotyk. Kočka se při tom může škrábat a kousat, jako by měla blechy, i když žádné nemůžete najít. Zvíře při bláznivém běhání jako by mělo permanentně zježenou srst a nemohlo se uklidnit.

FHS je jedním příkladem skutečných zdravotních či neurologických problémů. Ty nebývají časté, ale někdy mohou nezvyklé kočičí chování vysvětlit. Pokud máte pocit, že je zvíře při divokém řádění spíše zoufalé, než že by vybíjelo energii, a nejste schopní najít příčinu, měla by být na místě konzultace s veterinářem.

Obecně lze říci, že vše je otázkou citlivosti chovatele a jistého porozumění své kočce. Kočičí bláznění je jen jistá forma řeči těla. Kočky jsou pro nás v něčem hůře čitelné, než třeba psi, to je pravda. Zároveň ale právě porozumění spojené s intuicí obvykle napoví, kdy jde ještě o nevinné chování (jakkoliv může být ve tři ráno nežádoucí) a kdy je potřeba zpozornět.