Souhrnně lze asi říci, že se kolem míry nebezpečí objevuje řada mýtů. Kupříkladu ve Spojených státech je spojení plazů a salmonelózy velkým strašákem a oblíbeným argumentem amerických rodičů, proč nekupovat želvičku dítěti, je to, že se nakazí. Hysterie sice na jednu stranu není na místě, naprostý nesmysl to ale bohužel také není.  

Bakterie salmonela, původce těžkého střevního a žaludečního onemocnění salmonelóza, se objevuje v široké škále tzv. sérotypů, z nichž některé jsou agresivnější než jiné. Obecně platí, že bakterie se přirozeně vyskytuje v životním prostředí, a proto je schopná kontaminovat některé potraviny. Problém nastává v tom, že salmonela se vcelku běžně vyskytuje i v zažívacích traktech mnoha zvířat, ať už jde o ptáky, plazy, hmyz či člověka.

Dokud se nepřemnoží a nedostane se do žaludku, nemusí způsobovat v těle žádnou neplechu. Ze zažívacích cest se ale může uvolňovat do okolního prostředí s trusem, a tím se právě dostáváme k onomu nečekanému zdroji nákazy směrem od plazů. Salmonela se totiž stává v takovém případě tzv. zoonózou, tedy nemocí přenosnou ze zvířete na člověka. 

Důkladné udržování čistoty

Nebezpečí nákazy se tedy týká zvířat obecně, nejen konkrétně plazů. Je ale pravda, že podle některých statistik je u plazů nebezpečí přenosu o něco vyšší. S želvami se pak pojí vodní prostředí, které je pro přežívání a šíření bakterií ještě vhodnější. Alfou a omegou veškeré péče o jakékoliv zvíře ale zůstává dobrá hygiena. Ohavnými chorobami se nakonec můžete při špatné hygieně nakazit i od některých psů. Šíření bakterií skrze trus, který se rozptyluje v malých teráriích vybavených navíc vodní nádrží, ovšem klade na hygienu o to větší nároky. Je potřeba zvířeti prostředí udržovat pečlivě v čistotě, stejně jako dbát o mytí rukou po manipulaci s ním. 

Jak jsme uvedli, v některých západních zemích, hlavně ve Spojených státech, jde o poměrně horké, často skloňované téma. Proto se lze stále častěji setkat s názory, které speciálně propojení želv a salmonel důrazně podtrhují. Samotné statistiky ale tak strašlivé nejsou. V domácnostech v USA se nachází tisíce želvích mazlíčků. V roce 2015 se tam řešilo na 19 tisíc hospitalizací s těžkým případem salmonelózy. Jen 200 z nich ale bylo prokazatelně spojeno s nákazou od želv. Přiznejme ale, že číslo 200 je nízké co se statistické pravděpodobnosti týče, není ale nulové.  

Ne k malým dětem

Jelikož jsou k nákaze salmonelózou nejnáchylnější malé děti, uvádí se často, že želva není vhodným mazlíčkem pro domácnost s dětmi do pěti let. Obzvlášť pokud je chceme v dobré víře do chovu zaučovat a necháváme je se zvířaty manipulovat. Jistě mnozí čtenáři namítnou, že kontakt želv a malých dětí nikdy neřešili a žádný problém nikdy nevznikl. Přesto stojí za zvážení, zda konkrétně na této radě přeci jen něco není.

Pravděpodobnost nákazy může být nízká, dokud se ovšem konkrétní lidský příběh neprotne se zdánlivě chlácholivou statistikou. Z nedávné doby existuje minimálně jeden prokazatelný případ, kdy ve Spojených státech došlo k úmrtí kojence po nákaze salmonelou od želvího mazlíčka. Čtenáře ale strašit nechceme, ve hře je spousta faktorů – od popularizace onoho případu, přes neznámou úroveň hygieny v domácnosti, až po prostou, ale tragickou smůlu.  

Jako se syrovým masem

Výhodou u nás je, že jen malé množství želv se dostává na trh (nelegálně) odchytem v divočině. Pokud kupujeme zvíře od prověřeného chovatele, je pravděpodobnost, že se stane zdrojem nákazy v podstatě minimální. Ovšem i u jinak zdravé želvy může v průběhu života k pomnožení salmonely v organismu, a tedy zvýšenému vylučování do okolí, dojít.

Proto zopakujme, co zaznělo několikrát – hygienu neradno podceňovat. Pokud to začínajícím chovatelům pomůže, pak si opravdu můžou manipulaci se želvou představovat jako zacházení se syrovým kuřecím masem. Je v pořádku s ním pracovat, není potřeba se ho bát, ale je dobré si později vydrhnout ruce a dávat si předtím pozor na prsty v ústech.  

Žádným způsobem ovšem nechceme odradit zájemce od chovu želv či jiných plazů. Tito mazlíčci umí být skvělí, pozoruhodní tvorové, kteří dovedou svou dlouhověkostí dělat člověku radost celý život. Při správném zacházení s nimi pak není potřeba podléhat zbytečným obavám, nebo snad dokonce přímo strachu z jakékoliv nákazy.