Veterináři z kanadské univerzity v Ontariu spolupracovali s několika zvířecími nadacemi. Hlavní data jim pak poskytla pojišťovací společnost Agria Pet ze Švédska, jež se zaměřuje na pojišťování mazlíčků. Získané informace zahrnovali údaje o pojistkách proplácených při nemocích koček, spolu s jejich plemenem, věkem a pohlavím. Nešlo přitom o malé číslo, k dispozici byly údaje o 550 tisících kočičích mazlíčků.

Při statistickém vyhodnocení se ukázalo, že čistokrevné kočky mají větší pravděpodobnost rozvoje chorob než kočičí kříženci. Přesněji se vyšší nebezpečí týkalo pěti kategorií nemocí, které ale zahrnují většinu možných druhů zdravotních obtíží. Dohromady šlo o nemoci srdce, reprodukčního systému samic, o onemocnění dolních cest dýchacích, imunologické choroby a o komplikace po operacích.

Autoři práce uvádějí, že jejich výsledky mohou poskytnout zajímavý vhled do problematiky jak pro chovatele koček, tak pro veterináře, chovné stanice i výzkumníky. Zmapovaná míra nebezpečí vzniku různých chorob může pomáhat při určování správných diagnóz, stejně jako hrát roli v některých chovných programech. Svůj vliv má i v individuálních chovech a při určování priorit různých výzkumů.

Kříženci mají jiné problémy

Ne všechno ale bylo ve výzkumu tak jednoznačné. Kupříkladu se ukázalo, že kočičí kříženci měli větší šanci výskytu chorob kůže, endokrinních žláz či problémů s pohybem. Sami vědci si ale kladou otázku, jak vlastně statistiky číst. Je totiž klidně možné, že větší výskyt těchto chorob může souviset s větší svobodou volného pohybu venku, jakého se čistokrevným „interiérovým“ mazlíčkům nemusí dostávat tolik. Venkovní kočky více běhají a skáčou v nejistém prostředí a dostávají se častěji do kontaktu s různými nečistotami. Také je ale pravda, že některé starší studie naznačují nižší výskyt problémů se štítnou žlázou a s diabetem mellitus u čistokrevných koček. Tyto obtíže přitom přímo souvisí s rozvojem zmiňovaných endokrinních chorob.

Statistické vyhodnocování takového balíku dat má své limity a úskalí. Výše naznačené nejasné čtení některých statistických údajů je jen jedním příkladem. Dá se také kupříkladu namítat, že pojišťovny nepodchytí výskyt chorob u pouličních či hůře žijících kříženců. Naopak čistokrevné kočky se u veterinářů objevují možná častěji. Na druhou stranu je ale zhodnocení informací od více než půl milionů koček obrovským statistickým vzorkem, který svou výpovědní hodnotu nepochybně má.

Výzkum navíc nekončí, vědecký tým aktuálně pracuje na rozšíření získaných statistik. Jejich cílem je vytváření prediktivních modelů propojených s klinickými údaji. Výsledkem by byla možnost statisticky předvídat pravděpodobnost výskytu specifických chorob u koček. Závěrem dodejme, že čistokrevná plemena nejsou oproti křížencům méně životaschopná. Větší šance výskytu chorob ale může mít různé příčiny, které ještě čekají na své budoucí odhalení.