Vánoční kaktus (Schlumbergera truncata) je známý i svými latinskými jmény epiphyllum nebo zygocactus. Je to nenáročné rostlina pocházející z pralesů Jižní a Střední Ameriky, které se v našich interiérech dobře daří. Díky tomu není problém se dočkat záplavy krásných, pestrých květů, které ve vánočním čase kontrastují se spící přírodou za oknem.

Otázka po jedovatosti vánočního kaktusu je relevantní, víme totiž, že řada pokojových rostlin skutečně může zvířata otrávit. Navíc krásné červené květy vánočního kaktusu jako by k různým toxickým květinám skutečně odkazovaly. Dobrou zprávou je, že nejde o vyloženě jedovatou rostlinu, mezi pokojovou flórou najdeme mnohem výraznější „traviče“. Je ale pravda, že i přesto sežrání vánočního kaktusu může zvířatům nějaké obtíže přinést. Vše je totiž otázka míry.

Nemá ostré trny

Jak jsme řekli, vánoční kaktus neobsahuje nějaký výrazný toxin. Také je jeho jistá výhoda v tom, že se nejedná o typický pouštní kaktus, který bývá vybaven ostrými trny. Rod Schlumbergera se řadí mezi tzv. epifytické kaktusy, což jsou rostliny pralesní, rostlé trochu jinak než ostatní druhy čeledi kaktusovitých. Jejich ploché, skládané stonky sice mají ostřejší, zubaté okraje, nenesou ale skutečné jehlovité trny. Nebezpečí vnitřního zranění při konzumaci je tak velmi nízké.

Při zkonzumování většího kusu rostliny ale podráždit dovedou, hlavně proto, že nejsou pro psy nebo kočky dobře stravitelné. Pokud zjistíme, že náš mazlíček z vánočního kaktusu kousek ochutnal, velmi pravděpodobně se nic neděje. Měl-li ale nepochopitelné pnutí sežrat větší část, je potřeba být na pozoru a sledovat, jak se zvíře začne projevovat.

Konzumace většího kusu vánočního kaktusu totiž může podráždit zažívání natolik, že se objeví zvracení, průjmy nebo nechutenství. Je velmi pravděpodobné, že tyto symptomy poměrně rychle odezní. Pokud se nám ale zdá, že zvíře vyčerpávají, případně máme doma mazlíčka velmi mladého, seniorního či nemocného, pak je lepší vyhledat přeci jen veterinární pomoc – jakkoliv bohužel platí, že ta bývá v době svátků špatně dostupná.

Jedovaté Vánoce

Vánoční kaktus sám o sobě tedy jedovatý není a je velmi nepravděpodobné, že zrovna naše zvíře se rozhodne sežrat dráždivě velký kus této rostliny. Přesto je během Vánoc potřeba myslet i na jiné možné květiny, kterými můžeme chtít sezóně zkrášlit svůj byt, a které už nesou skutečné nebezpečí.

Nepanuje například shoda nad toxicitou jmelí. Některé nové výzkumy naznačují, že to s ním není tak hrozné, jak se dříve soudilo. Přesto je bezpečnější se přidržet starších pouček, které říkají, že jmelí – hlavně jeho kuličky, obsahují nebezpečné látky. V některých zemích patří k vánoční dekoraci i větvičky cesmíny – také bobule této dřeviny jsou jedovaté. Podobně je na tom i tis, který ovšem v našich končinách k vánoční dekoraci spíše neřadíme.

V poslední době roste popularita vánočních narcisů, dalšího příkladu toxické květiny. Někdo si rád na Vánoce zdobí domácnost liliemi, protože u těch lze také lehko dosáhnout zimního květenství. Zrovna lilie patří mezi jedny z nejjedovatějších rostlin, speciálně to platí pro kočky. Obecně lze vlastně říci, že kočky jsou asi na toxiny v rostlinách citlivější než psi, u lilií to ovšem platí dvojnásob. Ještě dodejme, že známá jsou i podráždění žaludku a poranění úst z pokusů o požírání jehličí z vánočního stromečku.

Mohli bychom si klást otázku, jestli musíme počítat s tím, že náš domácí mazlíček je natolik „praštěný“, aby na Vánoce ochutnával interiérové rostliny, navíc kaktusovité. Řada zkušených chovatelů se ale nad takovou otázkou možná pousměje. Psi i kočky nás dovedou udivovat svou inteligencí – a zároveň znovu a znovu překvapit tím, jak nepředvídaně se zachovají.

Oba druhy zvířecích společníků se v orientaci ve světě hodně spoléhají na svůj čich. Neobvyklá, náhle kvetoucí rostlina pak může být v kočičích i psích očích něčím, co je nutné potřeba prozkoumat. A nejlepším průzkumným nástrojem čehokoliv lákavého je bohužel vedle čichu také chuť. Proto je potřeba být obezřetný. To sice platí nejen v čase Vánoc, během svátků klidu bychom si ale přeci jen měli pozornosti dopřát trochu více.