Zoonózy existují od nejstaršího pravěku a pravděpodobně byly významným faktorem i při domestikování hospodářských zvířat. V západním světě sice většina z nás už neuléhá obklopena skotem a drůbeží, o to pevnější součástí našich životů jsou ale domácí mazlíčci. Mnohé zoonózy se přenáší přímým kontaktem, existují ale i přenosy nepřímé, například přes parazity, komáry či sdílením některých potravin (což, přiznejme si, v domácnosti se psem není tak neobvyklé).

V drtivé většině případů je u běžných, zdravých chovů zvířecích mazlíčků pravděpodobnost přenosu minimální, nikoliv však nulová. Ohroženější jsou přitom lidé nemocní, děti či senioři. Prevence je podmíněna dodržováním základních pravidel hygieny v domácnosti se zvířaty. Stejně tak je ale dobré se vyhýbat zbytečným škrábnutím, kousancům a nepodceňovat ani preventivní návštěvy veterináře.

S jakými zoonotickými nemocemi se tedy můžeme setkat?

Giardióza

Jde o parazitní onemocnění střev způsobení bičíkovcem Giardia intestinalis. Ten napadá řadu zvířat, včetně koček, psů či hlodavců, ale přenosný je i na člověka. Parazit se obvykle zvracením či průjmem dostane z hostitele, domácí mazlíček se jím pak nakazí například při průchodu kontaminovanou zeminou a následným olíznutím pacek. Přenos přímo kontaktem s mazlíčkem je sice vzácný (častější jsou případy lidské nákazy skrze kontaminovanou vodu), při společném soužití ale ne nemožný. Onemocnění se projevuje hlenovitým průjmem, při kterém parazit vylučuje mikroskopické cysty, pomocí kterých se šíří. Naštěstí existuje účinná medikace.

Měchovci

Měchovci představují skupinu střevních parazitů poměrně běžnou u koček a psů. Způsobují průjmy, ztráty chuti k jídlu a chudokrevnost. Larvy se přenášejí kontaminovaným prostředím, sežráním napadaného zvířete, ale i mateřským mlékem. Kromě toho mají tu nepříjemnou schopnost, že dokážou do krevního řečiště – kterým pak doputují do střev – proniknout i skrze kůži. V případě člověka se taková penetrace projevuje svědivou vyrážkou v místě napadení. Od mazlíčků se tak můžeme nakazit i dotykem kontaminovaného místa, známé jsou i přenosy při bosé chůzi v trávě. Podobně jako u jiných parazitů i zde jsou k dispozici účinné léky.

Škrkavky

Známá skupina parazitů, souhrnně označovaná také jako hlístice. U psů a koček, především u mláďat, jde o velmi časté onemocnění, kterému se brání nutným pravidelným odčervováním. Škrkavky se totiž množí ve střevech v podobě bílých červů a nejeden chovatel zažil poměrně odpuzující výjev živých parazitů vycházejících ze štěněcího těla. Samy škrkavky vlastně neškodí tělu natolik, aby jej ohrožovaly, problém ale nastává při jejich přemnožení, které může vést až k ucpání či prasknutí střev a ke smrti. Některým druhům škrkavek se bohužel dobře daří i v lidském těle, především dětském. K nákaze obvykle dochází při nechtěném polknutí mikroskopických vajíček, které nakažený mazlíček šíří. Opět naštěstí existují účinná antiparazitika, nákaza se ale musí odhalit včas a nepodcenit.

Svrab

Další z řady známých parazitů, který se s chutí usídlí jak u lidí, tak u zvířat. Původce nemoci, zákožka svrabová, si hloubí pod kůží své chodbičky a kladou vajíčka, což vede k úporně svědivé vyrážce, u zvířat pak ke ztrátě srsti, někdy se kvůli oslabené kůži dostaví i druhotná infekce. Malá útěcha je v tom, že různé druhy svrabů se specializují na různé druhy zvířat, takže nakažení svrabem od psa či kočky nemá u člověka takovou sílu, jako setkání s „lidským“ svrabem. Extrémní, neléčené projevy se u zvířat projevují nemocí prašivinou, dnes je ale k dispozici celá řada lidských i veterinárních přípravků k léčbě.

Nemoci od klíšťat

Nemoci přenášené klíšťaty, v případě člověka jde především o klíšťovou encefalitidu a lymskou boreliózu, dokážou napadat jak mazlíčky, tak jejich lidi. Jde o nepřímou zoonózu – nemůžete se nakazit od zvířete samotného, ale v případě přelezení infikovaného klíštěte ano. Snadno tak může dojít k situaci, kdy neviděné klíště se po „nacucání“ na psovi přesune i na člověka. Prevencí jsou pochopitelně kontroly po procházkách v přírodě. V případě encefalitidy máme k dispozici očkování, boreliózu jde potlačit antibiotiky. Nebudeme ale zastírat, že tyto klíšťové nemoci dokážou v některých případech velmi nepříjemně potrápit a jejich chronické projevy se táhnou i roky.

Toxoplazmóza

Jde o napadení parazitním prvokem, který se v poměrně velké míře vyskytuje v kočičí populaci. Obvykle se šíří špatně tepelně upraveným masem, v případě nakažení od koček jsou pak zdrojem výkaly. Většinou je onemocnění u koček bezpříznakové, také řada zdravých lidí při infekci žádné příznaky nepozoruje. V menšině případů, především u osob s oslabenou imunitou, ale může dojít k rozvinutí nemoci, která se projevuje bolestmi hlavy a svalů a teplotou, velmi vzácné případy jsou pak napadení mozku či očí. Asi nejzávažnější je toxoplazmóza u těhotných žen, kterým může způsobit potrat či defekty plodu, proto se nastávajícím maminkám doporučuje velká opatrnost kolem koček a úplné vyhnutí se čištění kočičích záchodků a podobně. Léčba obvykle spočívá v podávání antibiotik a tlumení projevů.