Tím prvním je redukce rizika předčasného úmrtí o 24 procent u chovatelů psů vůči těm, kteří si zvíře nepořídili. Tento rozdíl, nahlíženo selským rozumem, nejspíš souvisí s tím, že lidé se psi se více hýbou. Ať už se s nimi procházejí na venkově, anebo je chodí venčit ve městě.

Zjištění zmíněné metastudie je nicméně statisticky zajímavé.

Ještě významnější rozdíl však vyšel najevo u lidí, kteří prodělali mrtvici či kardiovaskulární příhodu. Tady je mezi psími lidmi vs. lidmi bez psů rozdíl v počtu úmrtí 65 procent.

Právě tato skutečnost naznačuje, že majitelé psů se jednoduše častěji a více hýbou, což prospívá fyzické kondici, stejně jako rekonvalescenci.

Lze tedy psům věnovat náš vděk? Ještě se nepředbíhejme, existují totiž i možnosti, že data špatně čteme.

Žijte zdravě se psem

Nabízí se jiný výklad dat, podle něhož je vliv psů menší. Vlastnictví a chov psa jsou spojeny s vyššími náklady. Statisticky si tak psa pořizují bohatší lidé. Tedy lidé, kteří mají rovněž statisticky vyšší šanci na lepší zdravotní péči, a tak i vyšší věk dožití.

Na druhou stranu lze namítnout, že psa si často pořizují chudší lidé na vesnici či starší a nemovití lidé, kteří se cítí opuštěni.

Možnost, že psy si pořizují častěji movitější lidé, a tak je pes vlastně symptomem, nikoliv příčinou lepšího zdraví, nenahrává něco úplně jiného. Byť rozdíl příjmu může vysvětlit část procent, nemůže vysvětlit všechny.

Autoři se dušují, že data – jak jen bylo možné u metaanalýzy – protlačili i filtrem na ekonomické postavení účastníků. Se stejnými výsledky. Šance, že psi mají častěji bohatší lidé, navíc neodpovídá objevenému významnému rozdílu u pacientů s kardiovaskulárními chorobami.

Život se psem je tak nejspíš faktorem na cestě k delšímu životu. I tisíce let poté, co pralidé psy domestikovali jako pomocníky při lovu, nám chlupatí přátelé poskytují významnou evoluční výhodu.