Pokud začneme se stříháním drápků v raném věku, je dost možné, že králík si na proceduru zvykne a nebude se jí bránit. Obecně ale platí, že je lepší požádat o asistenci někoho dalšího v klasickém schématu „jeden drží, druhý stříhá“. Pokud si s mazlíčkem ale opravdu nevíme rady, je možné využít pomoci nějakého zvířecího salonu či přímo veterináře. Rozhodně bychom se s králíkem neměli prát, a riskovat tak zranění sebe či ještě hůře zvířete. 

Nejprve je potřeba si nachystat nezbytné pomůcky. Na prvním místě jde o nůžky na drápky. Ty jsou dnes velmi dobře dostupné ve zverimexech a výrazně usnadňují chovatelům práci, oproti dřívějšímu stříhání klasickými nůžkami či kleštičkami. Vhodnou pomůckou je i ručník a oblíbený pamlsek. Také je jistější mít po ruce nějaký lékařský zásyp (prodává se i v potřebách pro chovatele) pro případ, že bychom králíka nechtěně zranili. 

Každý chovatel je zvyklý držet svého králíčka trochu jinak. Někteří pokládají na záda či do „polosedu“, tady ale musíme mít naprostou jistotu, že víme, co děláme. Králičí anatomie je náchylná ke zranění zad a ve špatně podepřené poloze na zádech se může zvíře doslova zmrzačit poraněním páteře. Vzhledem k tomu, že ušáci mají velmi silné nohy, musíme se mít na pozoru před kopáním a cukáním. Nejen, že králičí drápy dokážou ošklivě zranit, síla převedená špatný odrazem do těla mazlíčka může lámat jeho drobné kosti. Zdaleka nejjistější je tedy zvíře zabalit jemně do osušky či deky a pokusit se navodit mu pocity pohodlí a bezpečí. Pomůže nejen mazlení, ale i dopředu nachystané pamlsky. S dostatečně klidným jedincem si takto člověk při stříhání poradí i sám. 

Pozor na prokrvenou část drápu

Pokud vidíme, že nás králík nechá pracovat, zaměřme se na jednotlivé drápy. Ty se v podstatě skládají ze dvou částí – vyživovaná s prokrvením a „nehtová“, rohovinová. Poznáme je tak, že čistě rohovinová část je bílá a průsvitná (někdy se vyplatí si pomáhat přisvícením), zatímco prokrvená, horní část drápu je tmavá. Do té nesmíme střihnout, králíkovi bychom tak způsobili krvácení a značnou bolest. Stříháme kousek od přechodu mezi světlou a tmavou částí, lehce zešikma – a až potom, co jsme si ověřili, že ani na spodní straně drápu nezasahujeme do živé části.  

Nejlépe je asi stříhat tak, že si nachystáme kleštičky, lehce drápek zmáčkneme a teprve když máme jistotu, že zvíře necukne či nekopne, tak rychlým zmáčknutím odstřihneme. Měli bychom se snažit mít jistotu, že králík neucukne ve chvíli střihnutí, drápek se může z lůžka vytrhnout a způsobit ošklivé zranění prstu. Samotný střih by ale měl být rychlý a pevný, při příliš pomalém stisku se může dráp začít drolit a lámat. 

Když se netrefíte a drápek začne krvácet

Pokud jsme mazlíčka nechtěně střihnuli do živé části, nepanikařme. Co nejdříve zastavme krvácení pomocí připraveného zásypu. Některé produkty tohoto druhu přináší svým složením i úlevu od bolesti. Taková chyba se stává chovatelům poměrně často a není potřeba si ji příliš vyčítat. Pokud jsme nestřihli extrémně daleko, krvácení se zastaví a rána zatáhne.

Snad jen pokud došlo k vážnějšímu zranění, což je při nešikovném králičím kopnutí možné, je lepší navštívit veterináře. Řeč je o extrémně krátce ustřiženém drápu, silném krvácení, vytržení lůžka z prstu a podobně. Je potřeba vědět, že králičí prsty jsou drobné a vážná chyba při stříhání může skončit až nutností amputace. Jak jsme uvedli, není důvod panikařit, chovatel by ale měl být schopen posoudit situaci a nepodcenit případnou nutnost akutní návštěvy zvěrolékaře. 

Pokud se králíček při stříhání chce prát a utéct, dělejme pauzy mezi jednotlivými packami. Není potřeba cokoliv uspěchat, raději věnujme více času uklidnění než znehybňování. Než mazlíčka pustíme, měli bychom ještě rychle zkontrolovat, že jsou opravdu všechny drápy ostříhané čistě a bez krvácení. Pak už zbývá jen poslední krok: pamlsek jako odměna za trpělivost.