Obsesivní chování se u kočky projevuje neustálým vracením se k nějakým „rituálům“ – tedy činnosti, kterou opakuje znovu a znovu, bez ohledu na účelnost a míru. Takové chování je pro kočku nepřirozené a potenciálně i nebezpečné. V podstatě není známa žádná specifická příčina vzniku obsedantně kompulzivní poruchy. Může být vrozená, ale může se i rozvinout během života. Dokonce existuje hypotéza, že syndrom může být i dědičný a že jsem mu některá plemena náchylnější.  

Kočky s OCD budou projevovat minimálně jedno z obsedantních chování. Důležité ale je, že obsesivní projevy mohou být nejen způsobeny touto poruchou, ale že se mohou rozvinout i jako sekundární projev jiných problémů. Ne všechno kompulzivní jednání je tedy OCD, někdy můžeme najít příčinu jinde. Typickým příkladem je nezdravá míra čištění srsti, za kterou ale nemůže OCD, nýbrž třeba kožní choroba. 

Jako by kočka neznala míru

Jaké obsedantní chování potkáváme u koček nejčastěji? Velmi běžné je výše řečené nadměrné čištění, mytí, zkrátka péče o sebe. Kočky touto činností stráví přirozeně mnoho času, očista je pro ně ale chvíli relaxace, soustředění a uklidnění. Při OCD kočky jako by nemohly přestat si srst lízat, neustále se k ní vrací, někdy to dokonce vede až k línání a lysinám. Dalším častým projevem je obsesivní žvýkání a cucání látky. Jak jsme řekli, může jít o projev jiného problému, například bolesti v ústech. Při OCD je ale žvýkání látek frenetické, násilné, zkrátka opět jako by kočka neznala míru. 

Někdy se OCD schovává za relativně neškodné chování. Kočku, která si začne honit vlastní ocas, označíme možná za popletu nebo šaška. Samo o sobě to nemusí nic znamenat. Jakmile ale vidíme, že tenhle „sebe-lov“ nabral nečekaně hektickou míru, měly bychom zpozornit. Z podobné skupiny projevů je i, naštěstí poměrně vzácné, ubližování si. 

Kočka může i obsesivně mňoukat či vydávat jiné zvuky. V tomto případě se ale velmi špatně rozpoznává, zda jde skutečně o OCD, neboť hlasité a naléhavé projevy mohou mít u těchto zvířat velmi širokou paletu příčin.

Jen málo jsou pak popsané příčiny vzácného kočičího syndromu hyperestézie, předpokládá se ale, že nějakou spojitost s obsedantně kompulzivní poruchou alespoň částečně má. Syndrom se v podstatě projevuje, jako by kočka měla extrémně přecitlivělou kůži. Bez zjevné příčiny reaguje bolestivě na dotek, při těžkých případech ji irituje i pohyb vlastní srsti ve větru. Velmi často pak poruchu doprovází tzv. „cukající“ se kůže na zádech, tedy jakési tiky či křeče. 

Obsedantní chování může být spuštěno některými léky, obvykle proti bolesti. Také si ho kočka může takříkajíc vypěstovat sama v reakci na některé podněty – velmi často jde o způsob, jak se vypořádat se stresem či úzkostí. Zvíře nachází v nějaké, původně přirozené činnosti útěchu. Fixuje se na ni a začíná ji provozovat obsedantně. 

Trpělivý přístup a co nejméně stresu

V podstatě neexistuje diagnostický nástroj na OCD. V případě, že máte na poruchu podezření – lidově řečeno, když se vám delší dobu nezdá chování vaší kočky – navštivte raději zvěrolékaře. Ten by měl vyloučit jiné, medicinské obtíže, kterou mohou k danému chování vést. Diagnóza OCD obvykle nastupuje tehdy, když není možné najít jiné příčiny obsese a kdy všechno ukazuje tímto směrem.  

Léky na tuto poruchu v podstatě neexistují, jen u těžkých případů se přistupuje k medikaci, která tlumí nejhorší projevy ohrožující zdraví. Chovatel ovšem může mít na psychický stav kočky alespoň nějaký vliv, přeci jen se pořád bavíme o psychickém problému. Kupříkladu se doporučuje obsedantní projevy pokud možno ignorovat. 

Když začneme kočku tišit, utěšovat či chlácholit, v domnění, že jí ulehčujeme, může vzniknout asociace mezi chováním a pozitivní reakcí člověka. Paradoxně pak OCD jen posílíme. Nejlepší prevencí je předcházet zdrojům stresu. Kočce velmi prospívá, pokud má pravidelný režim a pokud v jejím domově dochází k co nejméně změnám. 

Kočky s OCD obvykle stále žijí plnohodnotný život. Je potřeba jen mít s některými projevy trpělivost a také si udržovat představu o možných následcích chování. Zvíře není „rozbité“, pořád je to komplexní osobnost. Jen některé stránky kočičí duše nejsou při OCD tak klidné a vyrovnané, jak jsme u těchto zvířátek zvyklí.