Hořčík má vliv na správnou činnost svalů a nervů, pomáhá také uvolňovat energii z glukózy a přispívá ke správné stavbě kostí. Navíc je to katalyzátor více než 300 dalších různých enzymatických procesů. Jinými slovy: hořčík naše organismy – a je jedno, zda je řeč o lidech či kočkách – skutečně potřebují.

Jeho nedostatek vede k různým metabolickým změnám, mezi tu nejrychlejší patří hromadění acetylcholinu. Pod tímto názvem se skrývá signální molekula, která je nezbytná pro šíření nervových vzruchů. Hořčík paradoxně pomáhá nejen její tvorbě, ale i odbourávání. Při nízké hladině se pak může acetylcholin ve svalech hromadit, čímž vznikají velmi bolestivé křeče. Dlouhodobý nedostatek hořčíku pak může vést až k nemocím jako je tetanie, myopatie, srdeční arytmie a deformace – zkrátka vše související s křečemi, špatnou činností svalů a podobně.

Symptomy hypomagnezémie jsme již naznačili. Jedná se o svalový třas a křeče, slabost, ataxii (nekoordinovanost svalů) či arytmie srdce. Na kočce ale mohou být vidět také deprese, změny v chování či apatie.

Křeče a bolesti

Získat hořčík ze stravy je ale poměrně snadné, u vyváženého jídelníčku se tak hypomagnezémie takřka nerozvíjí. K onemocnění je potřeba, aby zvíře bylo vystaveno těžké formě podvýživy, případně hrají roli některé látky a nemoci. Špatné vstřebávání hořčíku do organismu tak může zapříčinit diabetes melitus, poruchy ledvin (velmi často v důsledky otravy) či užívání diuretik, která zvyšují frekvenci močení.

Při podezření na hypomagnezémii bude veterinář při diagnóze patrně hledat příčinu. Většinou se k němu totiž odhodlají chovatelé pozorující na svém mazlíčku silné křeče a bolesti, ty ale mohou pocházet z více zdrojů. Naopak u lehčích forem bývají symptomy tak vágní, že se je nedaří dlouho odhalit. Zatímco lehká hypomagnezémie se snadno řeší přidáním hořčíku do stravy, těžké formy mohou být akutní a končit i smrtí. Veterinář proto musí jak řešit momentální stav zvířete, tak se pokoušet zvrátit primární příčinu nedostatku hořčíku.

Drtivá většina hypomagnezémií je naštěstí dobře řešitelná, ačkoliv někdy jejich odhalení hodně záleží na pozornosti chovatele. Jen u velmi mála případů se objevují chronické následky, například srdeční arytmie, které ale při správné péči nemusí příliš ovlivňovat život. Skutečné nebezpečí tak spočívá jen v té menšině případů, kdy tento stav vyvolá nějaká závažná vnější příčina (například otrava) a kdy se kočka dostane do život ohrožující kondice. To se ale naštěstí stává jen velmi vzácně.