Jaká je vlastně průměrná délka života v zajetí u nejčastěji chovaných hlodavců? Potkani se v zajetí dožívají dvou až tří let, stejně jako křečci. Pískomilové žijí tři až čtyři roky, morčata pět až šest let. Samozřejmě se bavíme o průměrném věku. Existuje řada rekordmanů, proto také některé zdroje například u morčat uvádí čtyři až osm let. 

S tím, jak hlodavec stárne, začíná se chovat jinak, než jsme byli dříve zvyklí. Kupříkladu hůře snáší stresové situace, cítí se proto lépe v tišších, klidnějších prostorách. Pokud jde například o zvířátka chovaná v rámci třídy či dětského kroužku, je dobré jim na stáří dopřát „penzi“ a přesunout je k některému chovateli domů.

Jsou-li chováni ve skupinách, může se také stát, že mladší a silnější jedinci začnou ty starší napadat. Stejně tak se kvůli řídnutí srsti zvyšuje citlivost na chlad, čemuž je také dobré polohu obydlí přizpůsobit. Starším hlodavcům se mohou dělat lysiny na srsti přirozeně, vždy je ale dobré sledovat, zda nejsou holá místa zarudlá a nejde tedy o projev infekce či parazitů. 

Více spánku a horší chrup

Přibývající roky uberou kdysi energickému mazlíčku na aktivitě. Začne méně pobíhat a hrát si, za to trávit více času odpočinkem a spánkem. I tomu je dobré se přizpůsobit: pokud chceme, aby hlodavec stárnul zvolna a zdravě, pak zajistíme, aby měl dostatek nerušeného spaní. Řešením je například zakrývání klece (při zajištění ventilace) či delší zatmění oken v pokoji s hlodavčím seniorem. 

Samotný jídelníček se na stáří složením příliš nemění, jen potřeba hlídat, aby zvíře jedlo ve stejné míře jako dřív. Pokud se začne spotřeba stravy viditelně snižovat, je nutné dobře sledovat úbytek váhy. K pokročilému věku patří i různé nemoci či horší chrup, které narušují přijímání potravy – což obvykle znamená zbytečně rychlý konec.

Pokud při poradě s veterinářem zjistíme, že mazlíčkovi chybí zub, pak se dá jídelníček přeci jen upravit k měkčí či měkčené (například namáčením) stravě. Se zažíváním souvisí i stav stolice, na který bychom měli při pravidelném čištění klece dávat pozor. Průjmy jsou náročné pro malé tělíčko v každém věku, u starého jedince ale mohou vyčerpat až k smrti. Pokud zjistíme nějaké obtíže tohoto typu, pak je dobré jednat rychle a navštívit veterináře. 

Únava orgánů

Stárnoucí hlodavec může začít zřetelně více pít. Je přirozeným procesem, že ledviny ztrácí svou efektivitu, což se pak projevuje vyšším příjmem tekutin. Většinou to tedy není projev nemoci, ale je pravda, že právě chřadnoucí ledviny bývají jednou z nejčastějších příčin smrti stářím. Selhávat ve stáří může ale i nervový systém a mozek, což se začne projevovat špatnou koordinací, třasem, ochrnutím a podobně.

V tomto ohledu je bohužel potřeba se smířit se stárnutím mazlíčka, řešení únavy orgánů v podstatě neexistuje. Nevyhnutelně tak může nastat okamžik, kdy je milosrdnější nechat zvíře uspat než nechat se trápit kupícími se zdravotními obtížemi. Konzultace s veterinářem jsou vždycky dobrý nápad, mohou přinést jiný úhel pohledu na další péči – anebo naopak potvrdit, že prodlužování bolestivého života by už nebylo správné. 

Důstojné rozloučení

Mazlíček nezestárne přes noc, je to postupný proces. Je ale důležité být pozorným chovatelem a přibývajících, zprvu nenápadných, změn si všímat. Stáří přináší nové výzvy a potřeby vysoké kvality života. Při správné péči seniorský věk ještě dlouho nemusí znamenat loučení, naopak spokojený „starý křeček“ dokáže pořád být milým společníkem.  

Chvíle smrti se ale nevyhnutelně přiblíží a možná právě skrze citové spojení s drahým zvířátkem dokážeme naplno pochopit, že i ta ke koloběhu života patří. Odborníci doporučují u dětských chovatelů neskrývat co se s mazlíčkem děje, nenechávat ho odejít potajmu „odklizením“, když je dítě ve škole či když spí.

Pro lidskou psychiku je dobré se moci s kamarádem rozloučit a pochopit nevyhnutelnost stáří a smrti i v dětském věku. Nakonec i sám mazlíček si zaslouží odchod důstojný a láskyplný, i když jde „jenom“ o malého hlodavce.