Kognitivní dysfunkce (CCD) je porucha způsobená usazováním bílkoviny beta-amyloidu v mozku a zpomalení mentálních funkcí. V podstatě jde o běžný projev stárnutí a degenerace mozku. Udává se, že jí trpí každý druhý pes starší jedenácti let.

Stejně jako u lidí se dají příznaky pozorovat ještě před tím, než nemoc propukne naplno. Nejpatrnější jsou změny v chování, orientaci v prostoru a objevující se problémy s vyměšováním. K veterináři však lidé chodí většinou až ve chvíli, kdy se už nemoc rozvinula a příznaků přibylo.

Mezi nejčastější příznaky CCD patří:

Dezorientace a zmatenost ve známém prostředí. Pes třeba bloudí i po známé místnosti, zasekne se pod stolem či za gaučem, má problémy sejít schody, po kterých chodil po celý život, netrefí domů, ke spánku se místo do pelíšku stočí uprostřed místnosti na druhém konci bytu.

Změna vztahu k chovateli a známým zvířatům. Pes často nemá zájem o kontakt s páníčkem, nechce hladit, hrát si, nevnímá a máte pocit, že jste pro něj jako cizí osoba. Ze společenského zvířete se stává nervózní bručoun, který dokonce může vrčet na své lidi, zvířata a děti.

Problémy s hygienou. Pes močí doma, přestože se krátce před tím vrátil z procházky, odmítá se chodit venčit a koná potřebu doma. Nedělá to však naschvál – buď už svou potřebu neovládá, nebo zapomněl, že ji má vykonávat venku.

Přehození dne a noci a poruchy spánku. Pes přes den polehává, pospává, je apatický, unavený. V noci je naopak aktivní, není výjimečné, že probdí celou noc. Pokud nemůže v noci usnout, zkuste mu pustit – stejně jako se pouští malým dětem – bílý šum nebo mu nechte zapnutou malou lampičku

Změna úrovně aktivity. Pes je unavenější, méně reaguje na svou rodinu, ale i na vjemy zvenčí. Méně se soustředí, má problémy s uposlechnutím povelů. Tichý pes může začít bezdůvodně štěkat a naopak, uštěkaní psi mohou být najednou tišší.

Problémy s jídlem a pitím. Psovi může například přestat chutnat oblíbené jídlo či pamlsky, může zapomínat, kde má své misky či kdy je doba krmení.

Léčba

Protože je CCD degenerativním onemocněním, není na něj žádný lék. Veterinář by měl nejdříve pomocí všech možných vyšetření zjistit, zda změny v chování psa nesouvisí s jinou nemocí objevující se v pozdním věku. Mohou to být nemoci ledvin, srdce, hormonální poruchy či nádorová onemocnění.

Pokud se tyto příčiny vyloučí, můžete alespoň zmírňovat průběh demence. Postarejte se o to, aby měl pes co nejkvalitnější a nejvýživnější krmivo, dostatek pohybu a hlavně dost podnětů, aby trénoval mozek. To nejhorší, co můžete udělat, je totiž snažit se svého psího staříka šetřit a příliš nenamáhat. Naopak!

Jen ať se snaží a udržuje se v kondici, jen tak se průběh nemoci dá zmírnit. Pořiďte nové hračky, hrajte s ním schovávačky jídla a různé psí rébusy. Hlavně mějte na paměti, že stres a nepatřičné tresty za chování, které nemůže ovládat, mohou situace jen zhoršit.