Zajímavý indikátor představují zuby, obzvlášť pokud jde o určení věku velmi malých koťat. Ta se rodí bezzubá, mléčný chrup se jim prořezává nejčastěji mezi 2. a 4. týdnem života. Tvoří jej 26 zubů – 12 řezáků, 4 tesáky, 10 třenových zubů. Kolem 3. či 4. měsíce života se začíná vyvíjet chrup stálý, většina koček jej má v půlroce věku. Stálých zubů je 30, k výše řečenému schématu přibývají čtyři stoličky. Do šesti měsíců tak mohou být zuby velmi dobrým ukazatelem, což se hodí, neboť malá koťata mohou mít specifické stravovací potřeby.

Ani u starších koček ale zuby nejsou pro určení věku bez významu. Při přirozeném vývoji přibývá zvířatům s věkem zubní kámen, objevují se skvrny na sklovině a podobně. Dnes se sice péči o kočičí chrup věnuje větší pozornost, než dříve, spíše je ale pravděpodobnější, že u opuštěných zvířat se nesetkáme s čištěním zubů od kamene a podobně.

Pohlavní dospělost napoví

Asi nepřekvapí, že dalším důležitým ukazatelem věku u mladých koček je pohlavní dospělost. Někdy je totiž těžké u urostlejších koťat poznat, zda jsou ještě „děti“ či zda už prochází pubertou. Mladí kocourci kolem šesti měsíců věku začínají močí označovat své teritorium. Také se jim v této době zvýrazňují pohlavní orgány.

Kočky mezi 5. a 9. měsícem zažívají první období říje, u tohoto druhu zvané mrouskání. Při něm jsou neklidné, někdy mazlivé, jindy velmi hlasité. Velmi často platí, že první tzv. estrální cyklus spojený s říjí prožívají mladé kočky velmi silně a tak se dá podle hlasitého mňoukání a nervozity dobře identifikovat. Je ale pravda, že řada koček je dnes kastrovaná v poměrně mladém věku, což následné projevy pohlavního života velmi zmírňuje.

Kočičí senior nezvládá dokonalou očistu

Napovědět může i vývoj a stav srsti. Chlupy koťat jsou velmi jemné a měkké, s věkem pak srst pomalu hrubne. Srst také může během života celkem výrazně měnit barvu, pokud ale nemáme srovnání s mladší podobou kočky, pak je těžké jen podle barvy věk odhadovat. Na druhou stranu ale i kočky mohou ve stáří šednout, jako to známe u lidí. Chce to ale trochu zkušenosti, aby chovatel poznal srst zestárlou oproti přirozeně zbarvené do šeda.

Stáří se ale může na celkovém stavu srsti podepisovat i jinak. Kočky jsou mimořádně čistotná stvoření, senioři už ale nemusí tolik síly a pružnosti, aby svému ochlupení věnovali tolik dostatek pozornosti. U starších koček se tak častěji můžeme setkat s plstnatěním, mastnotou, výrazněji zhrublými chlupy a podobně.

Zakalení očí a nižší hybnost

Věk kočky nám může napovědět i pohled do jejích očí. Mladé, zdravé kočky mají oči čisté, s jasnými barvami a takříkajíc pronikavým pohledem. U starších jedinců se může objevovat zašednutí, častější jsou i výskyty různých nemocí, zakalení a podobně. Opět to chce trochu zkušeností a možností srovnání s jinými kočkami, oči a celkový stav tváře mohou o věku říct hodně.

Samostatnou kapitolu pak představuje celkový temperament a hybnost kočky. Odhadovat podle těchto ukazatelů věk může být ošidné – u koček existují značné rozdíly mezi jedinci. Hodně obecně lze ale říci, že mladé kočky si zachovávají víc hravosti a jisté kotěcí ztřeštěnosti.

U starších jedinců zase vidíme větší tendence ke klidu, odmítání her, někdy i menší mazlivost. Kočičí senioři se pak často perou s bolestmi kloubů, menší rychlostí a ochablostí těla. Znovu ale zopakujme, na tento poslední bod lze lehko namítnout, že některé kočky zůstávají v duši kotětem celý život.