Pod epilepsií se skrývá neurologické onemocnění, které se projevuje opakovanými záchvaty. Ty mohou mít různou intenzitu i frekvenci. Mohou mít své spouštěče, nebo naopak mohou záchvaty vznikat bez příčiny.

U psů na rozdíl od lidí není přesně stanovená kvalifikace záchvatů, nejčastěji se proto používá rozdělení na generalizované a fokální. Zatímco generalizované postihují obě hemisféry, a projevy jsou tak patrné na obou stranách těla, fokální záchvaty postihují jen jednu část mozku, a navenek se tak projevují jen jednostranně, případně jen na jedné konkrétní části těla.

Druhy záchvatů

Psi mají nejčastěji typ záchvatů nazývaný u lidí grand mal, tedy klasický záchvat se svalovými křečemi a záškuby končetin. Pes zpravidla upadne na bok a zatímco tělo vypadá paralyzovaně, nekontrolovaně kope nohama („pádluje“). Někdy při tom dojde ke krátkodobé ztrátě vědomí, může dojít k silnému slinění, pomočení či pokálení.

Záchvat může trvat od několika sekund po několik minut, pokud však těžký záchvat trvá déle než pět minut, dojde k vážnému ohrožení života a je potřeba okamžitý zákrok veterináře.

Jak pomoci

Psi, stejně jako lidé, mohou zažívat i malé záchvaty, jde většinou právě o fokální. Tyto záchvaty se projevují abnormálními, mnohdy opakujícími se pohyby (točení v kruhu, narážení do věcí, tiky v obličeji), změnou v chování – mohou se třást, schovávat se, zírat do prázdna, chvilkově mohou oslepnout a častým doprovodným znakem je rozšíření zornic, zvýšené slinění, dezorientace a někdy i zvracení.

Přestože záchvaty mohou nejbližší okolí psa vyděsit - zejména pokud jde o první - není zas až takový důvod k obavám. Je potřeba si uvědomit, že během samotného záchvatu není pejskovi příliš jak pomoci – v podstatě jen odstraňte z jeho okolí možné zdroje poranění. Nepokoušejte se ho probudit, natož mu zkoušet násilím otevírat tlamu, své pohyby nekontroluje a mohlo by dojít k vašemu pokousání.

Hlavní, co pro chlupáče můžete udělat, je být u něj ve chvíli, kdy se probere. Bude dezorientovaný a unavený, bude proto potřebovat milovaného člověka, který ho uklidní a bude mu oporou. Pokud budete vyděšeni vy, stres se přenese i na zvíře, což mu rozhodně na klidu nepřidá.

Jde to i bez léků

Pokud záchvaty nejsou příliš časté (třeba dvakrát do roka) a silné, může se pes obejít i bez medikace. Stačí se vyhýbat spouštěčům, pokud víte, o které jde – může jít o silný stres, velké fyzické vypětí, nízkou hladinu cukru v krvi nebo třeba alergie na nějakou potravinu.

Dvěma nejčastějšími léky pro léčbu psí epilepsie jsou fenobarbital a bromid draselný, objevují se i antiepileptika nové generace, například zonisamid či levetiracetam. Je ale potřeba mít na mysli, že pokud se začne s léčbou léky, už je zpravidla potřeba ji dodržovat do konce života.