Zákeřnost chronického selhání ledvin spočívá v tom, že jde velmi často o postupný, zprvu nenápadný proces. To na jednu stranu dává zvířeti více času, problém je ale v tom, že ledviny vyloženě chřadnou a umírají. Pokud totiž dojde k jednorázovému akutnímu selhání tohoto párového orgánu, dá se včasným zásahem nepříznivý stav ještě zvrátit. Ledviny selhaly, ale fungují. U chronického selhání už škody v podstatě nejde vzít zpět a zvíře vyléčit. 

Pokud se ovšem podaří toto selhávání odhalit dříve, než zvíře přímo ohrožuje na životě, dá se leccos udělat. Minimálně zastavit nepříznivý vývoj a následně tlumit jeho důsledky. Varovné signály, že je s ledvinami něco v nepořádku, vysílá přitom mazlíček svých chováním. Zpozornět bychom měli, když si začneme všímat přemíry pití, nápadně zvýšené frekvence močení, letargie, zvracení, zápachu z úst, slabosti a špatné koordinace. 

Velikost je limitující

Pravda, tyto symptomy doprovází i řadu jiných nemocí. Málokdy ale bývají banální, a tak se vyplatí vyhledat pomoc zvěrolékaře tak jako tak. Pro malé mazlíčky to platí dvojnásob, jejich tělíčka se bohužel dokážou velmi rychle vyčerpat. Bohužel, právě velikost zvířete může limitovat i možnosti přesné diagnózy. Zatímco králíci či fretky ještě unesou některé invazivnější zákroky, vyloženě drobní hlodavci se vyšetřují špatně. Snad jen analýza moči a krve může napovědět. 

Při identifikování chronického renálního selhávání se dá přikročit k možné léčbě. Funkce poškozených ledvin už nejde úplně obnovit, v mírnějších případech se ale dají příznaky utlumit a tělu pomoci k relativně normálnímu fungování. Opravdu velmi záleží na celkové kondici a druhu mazlíčka, klíčový je také okamžik, kdy se podařilo nemoc odhalit a jak daleko chřadnutí ledvin došlo. Smutná pravda je, že u drobných zvířátek se často ani po úspěšné diagnóze nedá nic moc dělat.  

Hlavně zavodnění a dieta

Při řešení akutních stavů se tak přikračuje k zavodnění dehydrované organismu. Dále je pak potřeba oslabenému tělu a orgánům pomáhat, počítat zkrátka s tím, že ledviny už nefungují na 100 %. Veterinář proto může doporučit některé druhy diet, někdy je vhodné zvířeti zvýšit přísun čerstvé vody. Ledviny sice musí více filtrovat, ale při jejich nižší efektivitě je právě potřeba dbát na to, aby nemusely pracovat „nasucho“. U mazlíčka s touto diagnózou je také potřeba dobře sledovat míru močení a dávat pozor na zvracení a podobně – to vše by naznačovalo, že se stav opět zhoršuje. 

V podstatě neexistují doporučení k prevenci onemocnění, snad kromě toho, že nesmíme mazlíčka nikdy nechat trpět žízní. Škála možných příčin je totiž velmi široká: od toxinů a infekcí, přes poruchy imunitního systému a zranění až po rakovinu. Samozřejmě, pokud je chronické selhání ledvin jen sekundárním projevem hlubšího problému, pak je potřeba nejprve identifikovat a pokud možno řešit hlavní příčinu.  

Chronické selhání ledvin je těžkým onemocněním a u řady hlodavčích mazlíčků jde o častou příčinu úhynu. Pokud se jej ale podaří identifikovat včas, když ledviny ještě nejsou nefunkční z větší části, pak má zvíře při správné péči šanci na další spokojený život.