Krunýř se u želv vyvinul z jejich žeber, má dvě části – hřbetní karapax a břišní plastron. Tělo želvy je s ním pevně spojeno páteřními a žeberními kostmi, takže z něj zvíře nemůže vylézt. Stav krunýře často hodně napovídá o celkovém zdravotním stavu želvy, například nedostatek vápníku vede k jeho měknutí.

Protože je krunýř nedílnou součástí želvího těla, vyžaduje také patřičnou péči. Kromě hlídání dostatku vitamínů a minerálů – zejména vápníku, fosforu a vitaminu D – je potřeba jej alespoň jednou týdně zkontrolovat.

Krunýř by měl být tvrdý, rovnoměrný, poměrně hladký a neměl by na sobě mít žádný povlak. Ten zejména u vodních želv často tvoří plísňová onemocnění, zvlášť pokud je želva přes léto občas vypuštěná na do jezírka. Plísňového povlaku se lze zbavit oplachováním ve velmi slabém roztoku hypermanganu.

Pro základní umytí zdravého krunýře stačí měkký kartáček, v případě větší nečistoty i trošku mýdla. S tím však opatrně a pěna se želvě nesmí dostat do očí ani úst.

Koupel bychom měli jednou týdně dopřát i suchozemské želvě, protože se jí krunýř zanáší prachem, ale třeba i podestýlkou. Voda by měla být vlažná, použít je opět možné měkký kartáček nebo houbičku. Želvu je poté potřeba pořádně osušit a dát prohřát na sluníčku nebo pod žárovku. Poté je možné krunýř potřít troškou rostlinného oleje, který rozjasní barvy.