Studie vzešla z prostředí veterinářů působících při univerzitě v Edinburghu. Založena byla na detailním průzkumu změny životního stylu u statistické kohorty labradorských retrívrů zapojených do programu Dogslife. Tak se nazývá zajímavý projekt působící ve Spojeném království, který v podstatě shromažďuje data o životě a zdraví velké skupiny labradorů napříč celou Velkou Británií. Vznikl jako součást epidemiologického výzkumu již v roce 2010, jeho úkolem je získávat statistické informace použitelné při řadě dalších výzkumů ohledně životního stylu psů. Labradoři byli vybráni jako zástupci jednoho z nejpopulárnějších plemen v Spojeném království. Pro tento výzkum data pocházela asi od 4000 jedinců.

Díky velkému počtu účastníků projektu Dogslife bylo možné získat vypovídající srovnání o životě a zdraví psů v době prvního velkého lockdownu v Británii. Údaje pocházely z období od března do července roku 2020, Dogslife umožnil jejich srovnání se stejným časovým úsekem v letech 2010 až 2019. Badatelé tak v podstatě měli k dispozici velké množství statistických dat, ze kterých „vyzobávali“ nejzajímavější srovnání.

Léčba svépomocí?

Co se týče zdraví, tak nemocnost zvířat během prvních měsíců pandemie nestoupla, snížil se ale počet návštěv veterináře. Psi tedy pravděpodobně nedostávali takovou míru péče, jako v předchozích letech, bohužel nelze říci, zda za to mohla její nedostupnost nebo neochota majitelů ordinace v čase pandemických omezení navštěvovat. Celkové dlouhodobé zdraví psů se ale nezhoršovalo, je tedy možné, že jistou roli hrál i faktor větší ochoty léčit drobnější nemoci a zranění doma svépomocí. Dlouhodobý dopad ale mohl mít i pokles počtu naočkovaných labradorů v roce 2020. U některých psích nemocí je ale dostatečná proočkovanost populace klíčová.

Čekali bychom, že v čase prvního lockdownu se psům dostávalo i méně pohybu. U psů je ale vidět jistý paradox s pozitivním efektem, který je popsaný i u lidí: podle dostupných údajů nacházeli lidé více času na cvičení se svými mazlíčky. V prvních měsících lockdownu tedy měli psi statisticky více pohybu – díky jarnímu počasí a možnosti stále chodit na procházky se zvířaty ven – než v jiných letech ve stejném období.  Chovatelé také uváděli, že si více uvědomovali potřebu zůstat, fit a tak psi dostávali méně pamlsků.

Smutek po psích kamarádech

Těžko se postihuje psychický dopad daný menším množstvím sociálních interakcí. Lidé sice chodili na procházky a cvičit ven, zmizely ale přátelské návštěvy, společná venčení a podobně. To mělo nepochybně dopad na lidskou pohodu a stejně tak můžeme předpokládat, že jistý žal po kamarádech cítili i psi. To ale statistiky podchytit nedokážou. Zároveň se v nich ale promítl další paradoxně pozitivní projev tohoto omezení: klesl výskyt psího kašle a obdobných problémů, u kterých odborníci předpokládají, že se nejlépe šíří právě díky parazitům předávaných ve psích skupinách a komunitách.

Řada statistických zjištění vyznívá trochu lapidárně, ale nejsou bez zajímavosti. Tak například stoupl počet pravidelných odčervování – lidé sice obecně chodili k veterinářům se psy méně, díky větší míře společného času doma ale asi neodkládali tuto proceduru tak jako v jiných letech. Jiný příklad dílčí informace je to, že v roce 2020 oproti jiným letům znatelně klesl počet pojištěných psů. To je snad dáno celkovou finanční nejistotou v čase pandemie.

Podobné statistické výzkumy by podle autorů neměly být jen sbírkou jakýchsi zajímavých dat. Badatelé doufají, že pokud někdy v budoucnu dojde k dalším pandemiím a na ně navázaným omezením, že společnost bude připravenější reagovat nejen směrem k lidem, ale i ke zvířatům. Kupříkladu úvodní omezování veterinární péče a pravidelných očkování je ukázkou zbytečně rizikového chování s možnými dopady. Autoři studie proto podtrhují i nutnost větší spolupráce odborníků s veterináři a upozorňování na možná rizika.

Samozřejmě, nikdo si nepřeje, aby se omezení v podobě lockdownů ještě někdy opakovala. Koneckonců, získaná statistická data ukazují, že na život britských labradorů měla pandemie signifikantní dopad. Potvrzuje se tím, co jsme naznačili na začátku: lidské a psí životy jsou úzce provázané a pokud nějaká omezení dopadnou na jedny, výrazně to zasáhne i ty druhé.