Křečci obvykle spí 12–14 hodin denně. Na rozdíl od člověka ale mají vícefázový spánkový rytmus přerušovaný úplným bděním. Oněch 12 až 14 hodin tedy prospí jako součet kratších, nestejně dlouhých časových úseků. Křeččí spánek byl přitom v minulosti předmětem hned několika studií, takže především u křečka zlatého je velmi dobře popsaný.  

Tato zvířata se někdy nepřesně označují za noční, ve skutečnosti jsou ale spíše krepuskulární – tedy nejaktivnější při rozbřesku a po soumraku. Znamená to tedy, že křeček opravdu většinu bílého dne prospí? Velmi záleží na individuálních sklonech jednotlivých zvířat. Zkušenost chovatelů se tak může velmi lišit – zatímco některý si po právu povzdechne, že si přes den aktivitu mazlíčka neužije, jiný netuší, o čem je řeč.

Nebudíme, pokud to není nutné

Také při společném soužití dochází k posunu, kdy se zvíře oproti přirozeným instinktům trochu přizpůsobuje časovému režimu lidí. Mnoho chovatelů například zjistilo, že když křečkovi posune o trochu dřív večerní čas krmení, zvíře přesto vstane svěží a hravé, což dává k dobru několik společných hodin do úplné tmy. Zároveň ale platí, že i když jde o tvora soumračného, neznamená to, že konkrétně náš křeček nebude mít jednu ze spánkových fází pravidelně přerušovanou půlnočním řáděním v kleci. 

Zlatým pravidlem by se ale mělo stát, že křečka nebudíme, pokud to není absolutně nutné. Pokud má například medikaci, která vyžaduje přesný čas, pak se nedá nic dělat. Jinak bychom pro společnou aktivitu ale měli nacházet okna ve spánkovém režimu. Zkušený chovatel brzy zjistí, jak zrovna jeho malý hlodavec během dne dříme.

Křeček by se totiž ze spánku neměl budit proto, že jejich přirozené instinkty – dané evolucí malého tvora, kterého v přírodě lovilo kde co – startují organismus doslova šokem. Kromě toho, že náhle probuzené zvíře může ze spánku okamžitě vystartovat po lidském prstu, také hrozí, že mu zdravý spánkový rytmus narušíme. Nemluvě o otřesu organismu samotného, kterému náhle probuzení může způsobit šok a stres. 

Zdají se jim sny?

Někteří křečci se pro spánek rádi zahrabávají do hoblin, jiní se raději schovávají do domečku. Vždy bychom ale měli mít jistotu, že mazlíček má ve své kleci či teráriu vhodný úkryt, kde má dostatek soukromý a přítmí. Není asi potřeba zdůrazňovat, že není vhodné mít křeččí ubikaci na nejhlučnějším místě bytu.

Pokud jde o samotný spánek, pak je zajímavé, že podle výzkumů až 25 % z něj tvoří tzv. REM fáze. Což je stejný podíl, jako u spánku lidského. Není jasné, zda se v tomto stavu mozkové aktivity zdají křečkům sny srovnatelné s těmi našimi. Je ale fakt, že můžeme zvířátko sledovat, kterak mu cukají packy a chvějí se mu víčka, někdy sebou dokonce trhne. Tyto pohyby by nás neměly zaskočit, jsou naprosto přirozené. 

Příliš mnoho spánku jako varování

Pokud se nám zdá, že křeček spí více, než bývalo obvyklé, pak je možné, že je nemocný nebo že začal hibernovat. Za běžných podmínek by se ale fáze hibernace (nepřesně označované jako zimní spánek) u doma chovaného křečka neměla spustit. K jejímu nástupu je obvykle potřeba, aby teplota okolí klesala pod 10 °C. Pokud se nám křeččí spánek přesto nezdá, tak před hledáním případné nemoci se první zamysleme nad tím, zda jeho tělo nereaguje na nečekaný proud chladu, například od průvanu či špatně izolované stěny.  

V případě, že víme, že zvířeti samotnému nic nechybí, je u přemíry spánku opravdu potřeba zpozornit. Může ukazovat na apatii způsobenou nějakou nemocí – v takovém případě hledáme další symptomy, například horečky, nechutenství, průjmy, hleny a podobně, a případně vyhledáme pomoc zvěrolékaře. Ještě dodejme, že spánkový režim se u křečků může měnit i s věkem. Starší křečci nespí tak tvrdě, a proto pro odpočinek pospávají déle. Změna je ale spíše pozvolná. 

Chovatelé by se měli snažit spánkový režim svého mazlíčka dobře poznat. Dětští majitelé křečků mohou toto sledování využít ke „zkoumání“ specifik zvířete, důvěrně se seznámit s jejich zvyky ale může každý člověk. Je to ostatně klíč ke správnému soužití a socializaci s křečkem.

Není pravda, že tento hlodavec prospí celý den, a tak s ním vlastně ani nemůže být zábava. Je jen potřeba najít chvíle, kdy je křeček nejaktivnější, a právě v nich se oddávat společným hrám a interakci. Tím, že poznáme křeččí spánek a nebudeme zvíře k ničemu nutit násilným buzením, získáme mazlíčka spokojeného a vyrovnaného, který bude o to přístupnější a otevřenější naší společnosti.