Odlamování ocásku se odborně nazývá kaudální autonomie. Jsou jí schopny nejenom ještěrky, ale například i chobotnice, které umí odhodit chapadlo, aby unikly predátorům. A naopak, ne každý ještěr se ocasu v případě nebezpečí zbavuje, zvlášť pokud ocas plní v jeho životě významnou roli, jako třeba u krokodýla, kterému ve vodě slouží jako kormidlo.

U ještěrek chovaných v zajetí ztráta ocasu příliš často nehrozí, nejsou lekavé, takže se nemusíte bát, že ocas odhodí pokaždé, co u terária začne štěkat pes. Může o něj ale přijít při neodborné manipulaci, třeba ze strany dětí, nebo když na něj něco spadne či ho přišlápnete (ano, i to se může stát).

Ocas se může odlomit prakticky na jakémkoli místě – těsně za kořenem, ale i jen špička. Neláme se však mezi obratli, ale linie zlomu vedou napříč obratlem. Těsně před odlomením se svaly před a za místem zlomu stáhnou, stejně jako cévy, a tak zpravidla vůbec nedojde ke krvácení. Odhozený ocas můžete s klidným svědomím vyhodit, zpět přišít nepůjde.

Žádné masti, jen čistota a klid

Ztráta ocasu není pro ještěrku nic příjemného, ve volné přírodě by sice díky jeho obětování asi útok přežila, nicméně by po dobu dorůstání byla velmi zranitelná, protože se hůř pohybuje. V první fázi nastává hojení, při kterém byste měli dbát na to, aby bylo ještěrčino životní prostředí čisté a nečekaly ji žádné velké teplotní skoky. Terárium tak můžete třeba vystlat papírovými utěrkami či balicím papírem, abyste zabránili tomu, že se do rány dostane písek z podestýlky.

Ránu není potřeba nijak ošetřovat, pokud výjimečně nenastane větší krvácení. Na obvaz nebo hojivé masti zapomeňte, ještěrky jsou k odhazování ocasu uzpůsobeny, tělo si tedy dokáže poradit. Naopak by vaše přehnaná péče mohla hojení zkomplikovat.

Postupně začne ještěrkám vyrůstat nový ocas, trvá to několik týdnů, většinou nová doroste za tři měsíce. Už ale nemusí být takový jako dřív. Často je kratší a může mít i odlišnou barvu, nebo alespoň jiný odstín a strukturu.