Zjednodušeně lze říci, že vodní druhy mezi běžně chovanými želvami mají o trochu kratší život než ty suchozemské. Neplatí to beze zbytku, pro základní orientaci lze ale tuto poučku použít. Tak kupříkladu u velmi oblíbené želvy nádherné se předpokládaný věk dožití pohybuje mezi 25 a 35 lety. Podobně dlouho žije i želva ozdobná. Oproti tomu želva zelenavá, jedna z nejčastějších suchozemských želv, může žít i přes 100 let, želva stepní zase běžně překonává 40 roků. Pomiňme navíc velké želvy, které se běžně v domácích chovech nevyskytují, kdy se například želva sloní jménem Harriet dožila pravděpodobně 176 let. 

Tyto údaje jsou ale jen velmi orientační – a platí to oběma směry. Mohou se vyskytnou výjimky želv, které dlouho přežijí očekávaný věk. Stejně tak ale není u dlouhověkých druhů žádná garance toho, že chovatele bude jeho krunýřnatý mazlíček provázet celý život. O některé želvy může být pečováno s láskou, přesto jim může život zkracovat nepřirozené životní prostředí. Jiné, stejně jako u lidí, potkají chorobu či tělesnou vadu, která jim život zkrátí, aniž bychom si toho hned všimli. 

Co nejlepší podmínky

Pokud ale chceme k dlouhému žití želvy přeci jen nějak přispět, několik možností existuje. Je důležité želvímu mazlíčku vždy poskytnou co nejlepší životní podmínky odpovídající jeho druhu. Klíčová je pak celoživotně správně volená a bohatá strava. Nároky na potravu se velmi liší podle jednotlivých druhů, od dravých želv vodních, až po suchozemské vegetariány. Pečlivý chovatel nebude spoléhat jen na předpřipravené krmné směsi, ale s trochou bádání sestaví hodnotný jídelníček své želvě sám.  

Správná strava pomáhá i bez doplňků bránit nedostatku vitamínu A, což je u želv velmi častý problém. Jiným chybějícím vitamínem bývá D, což se stává želvám chovaným v interiérových teráriích bez správného UV osvětlení. Tím, že jejich metabolismus nevytváří vitamín D, nedochází ani ke správnému vstřebávání vápníku, což má nakonec devastující vliv na kvalitu krunýře, růst kostí, a nakonec i kvalitu a délku života. 

Pozor na zdraví

Kromě stravy je pak důležité nepodceňovat čistotu obydlí a životního prostředí mazlíčka obecně. Infekce, stres a paraziti dokáží dramaticky zkrátit život jinak dlouhověké želvy. Jelikož je péče o tyto plazy často závazkem a radostí na celý život, je také dobré se zvířetem pravidelně podstupovat preventivní prohlídky u veterináře.

Neškodí si nastudovat, jakými nemocemi mohou želvy trpět a k čemu jsou náchylné zrovna námi chované druhy. Včas odhalené symptomy pomáhají řešit problém, dokud ještě není závažný. V neposlední řadě je pak potřeba zdůraznit opatrnost kolem želv. Některé jsou zvyklé se pohybovat v částech domácností volně, přičemž jsou ale vystaveni nechtěnému skřípnutí, zašlápnutí či útoku jiného zvířete. Želva je sice pozoruhodně opevněný tvor, pořád to ale není nezničitelný tank.

Zvláštní pozornost je pak potřeba věnovat venkovnímu chovu, aby mazlíčci nebyli vystaveni predátorům, nevhodným teplotám či aby nás nepřekvapili třeba tím, že z bezpečného místa prostě utečou. 

Pořád platí, že želvy jsou fascinující svou dlouhověkostí. Pokud ale chceme, aby dosáhly svého plného potenciálu v tomto směru, je potřeba jim alespoň trochu pomoci. Přeci jen máme co dělat s domácím mazlíčkem – tedy s tvorem, který je závislý na péči svého majitele. Inspirací budiž příběhy chovatelů-seniorů, kteří stále pečují o celoživotního želvího přítele, který k nim našel cestu, když byly dětmi.