Je pravda, že kočky jsou o něco méně ohrožené úžehy, protože je menší pravděpodobnost, že zůstanou dlouhodobě vystavené přímému slunci – ať už v autě či na špatně krytém dvorku. Nahromadění tepla v těle, tedy úpaly, jim ovšem mohou ublížit jako jakémukoliv jinému zvířeti. Normální teplota se u koček pohybuje mezi 37,5 a 39 °C, výše stoupá právě při přehřátí či horečkách způsobených nemocemi.  

Při přehřátí se tělo nezvládá ochlazovat a pokud se něco nezmění a tělesná teplota překročí 40 °C, nastává stav úpalu. Ten už dokáže při těžších případech poškodit orgány a buňky, a nakonec skončit i smrtí. Kočky jsou navíc často mistryněmi ve skrývání příznaků nemoci a podobné je to i s přehříváním, kterého si nemusíme hned všimnout.

Viditelné příznaky zahrnují: zvýšenou tělesnou teplotu (obvykle se měří veterinárním teploměrem v konečníku), zrychlené dýchání a funění, zvracení, průjmy, úzkost a neklid, ale i zároveň i letargii, závratě a dezorientaci. K tomu se pojí upocené tlapky, slinění hustými slinami prozrazujícími dehydrataci, rychlý tep, temně rudé zbarvení jazyka a dásní a v těžkých případech i záchvaty a mdloby. 

Přesouvají se do chládku

Kočky nedokážou regulovat svou tělesnou teplotu tak dobře jako lidé pomocí pocení. Když kočka cítí, že je jí příliš horko, snaží se přesunout na chladnější místo a povrch. Oproti vžité představě mají i kočky potní žlázy, ty jsou ale limitované na některé části těla, především ty bez srsti – tlapky, rty či okolí konečníku. V případě horka se začnou na těchto místech potit, pro ochlazení to ale nestačí. Při mírném tepelném nepohodlí si kočky častěji čistí srst – čehož si ostatně můžeme v létě všimnout i bez vysokých veder. Je to proto, že při olízání se dochází k alespoň lehkému ochlazení těla.  

Za normálních okolností tedy zvíře dokáže reagovat a nebezpečnému přehřátí se pokoušet vyhnout. Kočky malé, staré, nemocné či obézní jsou ale ohroženější, stejně jako plemena s plochými nosy (například perská kočka). Ohrožené jedince je tedy potřeba v době horka chránit a ideálně je nepouštět mimo interiéry s rozumnou teplotou. Navíc jsou známé případy, kdy se i zdravá kočka pohybovala na hraně přehřátí, nešťastně vstoupila do teplejšího prostoru (garáž, skleník, světlík nad schody, apod.) a tam – kde by za normálních okolností jen rychle proběhla – zkolabovala. 

Opatrnost a nestříhat srst

Prevence nebezpečných stavů tedy zahrnuje na prvním místě opatrnost: pokud možno nenechat kočku dostat se do prostoru, kde se může rychle přehřát. Pokud necháváte zvíře samotné doma, je nutné si být jistý, že teplota v bytě nestoupá moc vysoko. Stejně je ale dobré být obezřetný, pokud jste doma a necháváte kočce volnost, třeba i při pohybu venku.

Pokud zvíře dlouho nevidíte, je lepší si ověřit, že nezůstalo někde uvězněné. Vždy je potřeba mít k dispozici čerstvou, chladnější (nikoliv ledovou) vodu. Kočce pak může v interiéru pomoci i jen zapnutý obyčejný větrák, který sice vzduch neochlazuje, ale v kombinaci s olizováním si kožíšku zvířeti pomůže.  

Ještě dodejme, že špatným nápadem je kočku kvůli vedrům stříhat – srst dokáže díky izolaci do určité míry před vedrem chránit a pokud je vedro příliš silné, stejně ostříhání nepomůže. Naopak hrozí, že se u kočky pohybující se alespoň část dne na slunci přidá ke všem problémům ještě i spálená kůže. 

Při krizi mokrý ručník a zapnout větrák

Pokud už k přehřátí zvířete dojde a situace směřuje ke kolapsovým stavům, je potřeba jednat rychle. Přesuňme se s kočkou do chladného, dobře větraného prostoru. Zkusme nabídnout vodu k pití, ovšem bez nucení – kočka může kvůli nevolnosti odmítat pít, a to poslední co chceme je ji stresovat.

Mazlíčka posaďme na ručník namočený ve vlažné vodě. Zvíře ale nezabalovat, teplo musí odcházet. Pokud se kočka nebojí, je velmi efektivní ji postříkat kožíšek jemným rozprašovačem s vlažnou vodou. Je-li to možné, nechme někde poblíž běžet ventilátor.  

Pokud byl stav zvířete vážnější a zjevně se pohybovalo na hraně kolabování, je lepší co nejrychleji navštívit veterináře. Prohlídka může pomoci vyloučit poškození orgánů, zvěrolékař také může pomoci s ochlazením a hlavně rehydratací.

Smutná pravda je, že jakmile se spustil skutečný úpal či úžeh, škody na těle mohou být nevratné. Proto je lepší se snažit nebezpečným situacím předcházet a hlavně mít o stavu svého kočičího mazlíčka v časech veder dobrý přehled.