Je pravda, že některé druhy ještěrů jsou spíše pasivnější. Jiným zase pro zdraví stačí možností pohybu, které jim poskytuje jejich obydlí. Jsou ale i tací, kteří z přiměřeného cvičení velmi profitují.  

Jak například postupovat s hady? Velké krajty a hroznýši velmi často stráví většinu života v poměrně malých teráriích. Zkušený a oddaný chovatel je schopen poskytnout víc, nebudeme ale zastírat, že nevyhovujících terárií patrně není málo. Mnohdy ani nejde o zlý úmysl, jen nezkušenost či nedostatek prostoru. Výsledkem jsou hadi neodpovídající vzrůstem možnostem druhu s nepřirozeně slabým svalstvem.  

Vhodným cvičením pro hada je plavání, které mu můžeme připravit i tehdy, pokud jinak nejsme schopní postavit dostatečné terárium. Často k tomu stačí větší dětská vanička, kterou naplníme jen trochou teplé vody. Není vhodné používat koupelnovou vanu, neboť ta často může nést stopy čistících prostředků.

Pozor ale, ať si zvíře neutopíme! Vody dáme jen trochu, tak aby had dokázal držet hlavu nad vodou. Většina hadů je vodou přirozeně přitahována, samozřejmě pokud budeme u našeho sledovat odmítavé reakce, tak mazlíčka do ničeho nenutíme. Plaz se bude ve vodě snažit pohybovat, plavat a cákat se – zkrátka protahuje svaly. 15–20 minut takového plavání postačí, je potřeba jen hlídat, aby voda příliš nevychládla a zvíře nám neuteklo či se nezačalo nedopatřením topit. 

Chřadnoucí svaly leguánů

Co takoví leguáni, agamy a podobní? Obzvlášť větší z těchto ještěrů bývají poměrně pasivní tvorové, kteří tráví většinu dne poklidným odpočinkem. Obvykle u nich nehrozí obezita, pokud je tedy krmíme správně, přesto je podobně jako u hadů problém chřadnoucí svalstvo. Obzvlášť samičky leguánů, pokud je máme na chov, musí mít sílu k vytlačení vajíčka, jinak hrozí značné zdravotní komplikace. 

Mnoho druhů leguánů, stejně jako řada agam, má podobně jako hadi ráda vodu. Obzvlášť oblíbený leguán zelený má vodu rád, dokonce například preferuje defekaci právě při ponoření do vody. Když mu připravíme podobné plavání jako jsme popsali výše, bude pravděpodobně velmi spokojený. Leguáni mají oproti agamám ještě jednu výhodu – tito poměrně velcí ještěři jsou velmi klidní a krotcí a dokáží se naučit chodit s vodítkem. Už i u nás se dá sehnat postroj pro plazy, který vám umožní (velmi pomalé...) procházky venku, spíše v zahradě než v otevřeném parku, kde zvíře nejen dostane dostatek pohybu, ale i životodárného slunečního svitu. 

Venkovní výběh želv

U želv pak zvolené cvičení záleží na tom, zda se jedná o suchozemskou či vodní. Vodní želvy by měly mít jako větší část svého obydlí vodu. Právě zde není dobré šetřit na místě – tito tvorové bývají výborní plavci a potřebu pohybu ve vodě jim nenahradíme vaničkou a 15 minutami jako u výše jmenovaných plazů. Želví nádrž by měla mít dostatek prostoru k plavání i k potápění, stejně jako obsahovat vyhřívací kameny pod lampami, kam se může náš plaz vyškrábat a odpočívat.  

Suchozemské želvy jsou pro změnu sice archetypem pomalého pohybu, ve skutečnosti ale většina z nich chodí ráda a pomalý, ale vytrvalý pohyb dělá jejich metabolismu i svalstvu velmi dobře. Zatímco vodní želvě bychom měli přizpůsobit obydlí, odolnější druhy suchozemských želv (což je většina chovaná začátečníky) se nemusíme bát brát do venkovního výběhu.

Tam můžeme zvíře nechat po většinu dne, ať si užívá trávy, slunce a pohybu. Jen je potřeba mít jistotu, že ve výběhu není žádná toxická rostlina či pesticidy a že jsme prostor ohraničili opravdu dobře. Želvy se umí i podhrabat, proto se doporučuje ohradník, pokud možno, zarazit aspoň kus pod zem a dobře zajistit konstrukci. Želva může mít pověst pomalého plazila, na útěku ale dokáže zmizet překvapivě rychle. 

Toto je jen několik tipů na možné formy pohybu a cvičení, které můžeme svým plazím mazlíčkům přichystat. Stačí dodržovat bezpečnost, sledovat reakce zvířete – děláme to pro jeho radost a uvolnění – a mít jistotu, že to náš konkrétní druh snese.

Pochopitelně budou existovat výjimky z výše řečeného. Pouštní had nemusí mít z vody takovou radost jako škrtič z džungle. Obecně je ale dobré mít na paměti jedno: exotičtí mazlíčci jsou tvorové evolučně uzpůsobení pohybu ve volné přírodě. Při domácím chovu se jim snažíme poskytnout co nejlepší péči, a to nakonec platí i pro přirozený pohyb.