U zdravých štěňat se nedostatek cukru v krevním řečišti může utvořit především buď kvůli vlivu parazitů ovlivňujících zažívání, či kvůli nějakým nedostatkům ve výživě. Opomíjíme tedy hypoglykemii vzniklou jako důsledek diabetu, psí cukrovka je úplně jiná kapitola. 

S trochou zjednodušení můžeme říci, že štěňata jsou k nízké hladině cukru náchylnější prostě proto, že jejich drobná těla mají málo tuku. To vyniká obzvlášť u malých plemen, jako jsou čivavy či pomořani. Když má štěněcí tělo příliš velký výdej energie neodpovídající kalorickému příjmu, poklesne hladina krevního cukru pod normální hodnoty. U větších, starších psů se to takřka nestává, kromě mohutnější konstituce jim pomáhají i výkonnější, již plně vyvinutá játra. 

Symptomy nízkého cukru jsou poměrně široké a zároveň nemusí být extrémně výrazné. Je potřeba mít se před nimi na pozoru obzvláště tehdy, pokud pečujeme o skutečně malé, drobné štěně. Obvykle by nás měla varovat kombinace netypického chování a projevů, jako je zjevná slabost, malátnost, dezorientace, nepřítomný pohled očí, záškuby svalů či klepání se, naklánění hlavy na stranu, v horších případech pak záchvat a bezvědomí. Hypoglykemie se tak vlastně může v těžké podobě projevit podobně jako epileptický záchvat.  

Med jako první pomoc

Zároveň to není žádná banalita, bez rychlé první pomoci může štěně na kolaps organismu i zemřít. Naštěstí pokud se podaří hypoglykemii včas odhalit, pak je náprava stavu poměrně snadná. První pomoc spočívá ve vpravení potřebného cukru, většinou je potřeba štěněti aktivně vstříknout do úst cukrovou vodu, nechat ho olízat lžičku s medem či použít některé specializované přípravky. Zvíře by mělo zareagovat zlepšení v řádech minut.

Pokud se zlepšení neprojeví, je potřeba urychleně vyhledat odbornou pomoc. Stejně tak je ovšem nutné zvěrolékaře navštívit, i když jsme nejhorší hypoglykemický šok zažehnali sami. Ani u těžkých stavů bychom neměli na první pomoc rezignovat, někdy pomůže k záchraně i to, když bezvědomému štěněti aspoň natřeme cukrový sirup či med dovnitř úst. 

Dostatečná a kvalitní strava

Nejlepší prevencí je předcházet i jen krátkodobému hladovění štěněte. Zvíře musí mít několik vydatných porcí jídla denně, samozřejmě s dávkou odpovídající jeho věku a váze. Hodně malí pejsci mohou mít problém se zkonzumováním potřebného množství, pak je potřeba jim krmení rozložit na menší a častější porce. Samozřejmostí je, aby krmení odpovídalo potřebným výživovým hodnotám pro malé pejsky.

Obecně asi platí, že pokud chceme mít zdravé štěně, pak na kvalitní stravě se nedá šetřit. U psů, kteří by k hypoglykemii měli obzvlášť výrazné sklony (můžeme se setkat s popisy chovatelů, kteří řešili záchvat několikrát týdně), se může přidávat trocha cukru do vody. Vždy bychom ale měli postupovat s konzultacemi s veterinářem. Jedna věc je totiž předcházet hypoglykemii, zároveň ale nechceme svého mazlíčka přivést k brzké obezitě. 

Naštěstí platí, že pokud je pes zdravý, pak se ho podobné obtíže týkají jen v poměrně krátkém úseku života. Navíc se sklony k hypoglykemii liší nejen podle věku, ale i podle plemen a individuálních dispozic. V zásadě můžeme říci, že drtivá většina chovatelů se s hypoglykemií u svého psího dítěte vůbec nepotká. Pokud ale už záchvat z poklesu krevního cukru nastane, je dobré vědět, o co se jedná a jak situaci řešit.