Dobrou zprávou je, že alergie na kočky nepatří k nejčastějším a ani nejsilnějším. Takže pokud opravdu po kočičce toužíte, nemusíte se svého snu vzdávat. Špatnou zprávou ale je, že to, na co jste alergičtí, nejsou její chlupy, nýbrž většinou protein sekretoglobin, který kočky produkují ve slinách, kožních žlázách a v moči.

Tím, jak se kočka čistí, alergen roznáší po celém těle, po okolí a uvolňuje se i do vzduchu. Takže pouhým pořízením nahé kočičky na přírodu nevyzrajete, pouze snížíte množství povrchu těla, na kterém bude ulpívat. Mimochodem, například na nábytku mohou kočičí alergeny vydržet klidně měsíce.

Některé kočky ale potenciálně alergenních proteinů produkují méně než jiné. Případně mají méně slin či – jak zaznělo – méně srsti, na níž může ulpívat. Mezi plemena, o kterých by mohli alergici uvažovat, patří například sphynx, ruská modrá, belgálská, barmská, sibiřská či cornish rex.

Jak na alergii

Alergie na kočky se většinou projevuje svěděním očí, slzením, rýmou, zhoršeným dýcháním, ale může se objevit i vyrážka. Pokud projevy nejsou příliš silné a na kočičce si trváte, snažte se alespoň co nejvíc snížit množství alergenů ve vzduchu a na površích.

Neobejdete se bez častého a důkladného úklidu, zejména míst, kde se kočička bude zdržovat. Pořiďte si kvalitní vysavač a není od věci zauvažovat o pořízení čističky vzduchu. Kočku byste také neměli pouštět do místnosti, ve které spíte. Pokud vydržíte, existuje podle vědců maličká, ale ne nulová naděje, že vaše alergie časem díky každodennímu soužití s kočkou nakonec sama odezní.