Porucha, o které je řeč, je mezinárodně známá pod akronymem DEPOH ze slov „delayed postoperative hemorrhage“ – tedy zpožděné pooperační krvácení. Tento syndrom je zajímavý tím, že jde o vrozenou genetickou mutaci, nikoliv důsledek operace jako takový. Mechanismus vzniku spočívá v tom, že psi s příslušnou mutací mají jinou rychlost rozpadu krevních sraženin, kvůli procesu zvaném hyperfibrinolýza.

Při hojení po operaci (nebo ošetřeném zranění) se obnovují cévní stěny, které jsou načas kryté fibrinovou zátkou z krevní sraženiny. Ta se sama vstřebá či oddělí po asi čtyřech dnech. U psů s mutací DEPOH je ale tato doba zkrácena na pouhý den či dva. To v podstatě vede k tomu, že rozsáhlé chirurgické zásahy do těla, které by se jinak klidně hojily, se otevřou. Někdy je důsledkem mírný růst modřin pod kůží, těžké případy ale vedou až k akutně nebezpečnému silnému krvácení do tkání.

Genetická mutace

Syndrom byl poprvé rozpoznán u anglického chrta, objevuje se ale i u řady dalších loveckých plemen, například u skotského deerhounda či irského vlkodava. Během současného výzkumu se navíc mutace objevila nejen i u dalších loveckých plemen, jako jsou italští chrti a salukiové, ale i u některých jedinců z řad zlatých retrívrů nebo border kolií.

Pro výzkum bylo zásadní starší zjištění, že syndrom opožděného krvácení je daný genetickou mutací, vědci proto věděli, že musí postupovat cestou zkoumání genů. Tým vedený odborníky z Washingtonské státní univerzity vyvinul testovací systém zvaný DEPOHGEN, který je schopen nebezpečnou mutaci odhalovat.

Přímý impuls k výzkumu pak přišel zvenčí – veterinární vědci na univerzitě byli osloveni zástupci amerického klubu chovatelů skotských deerhoundů. Ti si byli vědomi většího výskytu syndrom DEPOH u jejich oblíbeného plemene a zjišťovali možnosti, jak situaci řešit. Spolupráce s chovatelskými kluby také poskytla dostatek vzorků DNA, aby měli vědci k dispozici řádný fond výskytu genetické mutace u několika stovek psů. Test proto bylo možné takříkajíc ušít na míru.

Prevence už u štěňat

Nový genetický test zatím poskytuje přímo univerzita skrze americký veterinární systém, evropským zvěrolékařům proto asi zatím není dostupný. Rozhodně jde ale o krok správným směrem, který má velký potenciál k rozšíření. Sám test samozřejmě není dokonalý. Kupříkladu nejde test provést u akutní operace, ale pouze s dostatečným předstihem před operací plánovanou. Na druhou stranu, právě v takových případech se dá dopředu počítat s výskytem nebezpečného syndromu a lze provést předběžná opatření. Se správným ošetřením a medikací se dá totiž efekt DEPOH předejít, léčba se ale musí aplikovat před operací samotnou.

Jistou výhodou je, že se jedná o test genový – to znamená, že jej stačí psovi udělat jednou za život, aby chovatel věděl, zda mutaci DEPOH má či nikoliv. Teoreticky by tak mohlo být podobné genetické testování součástí preventivní péče u štěňat rizikových plemen už v útlém věku. Možné rozšíření metody celosvětově by tak nemusel být takový problém.