Vědecký tým z anglické Royal Veterinary College vyhodnocoval údaje získané díky komplexní britské databázi VetCompass. Bylo tak možné porovnat zdravotní záznamy 2781 francouzských buldočků s 21850 zástupci jiných psích plemen. Hledaly se při tom ukazatele míry výskytu 43 konkrétně definovaných poruch. Vše se pak badatelé snažili vyjádřit v řeči statistik a čísel.
Vyšlo jim při tom, že oproti jiným psům mají buldočci velmi výrazně vyšší pravděpodobnost výskytu zúžených nosních dírek (až 42krát vyšší), syndrom špatně průchodných dýchacích cest (30,89krát vyšší), zánětů a výtoků z uší (14,4krát) a kožní vyrážky (11,18krát). Takových výrazně vyšších výskytů konkrétních diagnóz napočítali vědci dvacet. Aby ale celá situace nebyla černobílá, pak v některých ukazatelích si buldočci naopak vedli lépe než ostatní plemena. Šlo o jedenáct bodů, výrazně dobré skóre měli například u nežádoucího a nezvladatelného chování, kulhání a špatného pohybu či obezity.
Problematické plemeno
Vlastně se tím potvrzuje to, na co psí odborníci upozorňují už nějakou dobu. Francouzští buldočci jsou tak trochu začarovaným plemenem. Na jednu stranu mají skvělou a přístupnou povahu, jsou velmi inteligentní a přátelští a vitální co se týče pohybu, odolnosti a podobně. Nesou si ale obrovskou zátěž, a to je jejich brachycefalická lebka.
Drtivá většina jejich zdravotních obtíží souvisí se zploštělým čumákem, tvarem obličejové části a také s kožními záhyby. Tyto problémy ale bývají natolik závažné, že někteří britští veterináři před časem velmi radikálně navrhovali, ať se takto tvarovaná plemena už dále nemnoží.
Tato výzva řadu chovatelů pochopitelně pobouřila, problém je ale v tom, že patologické rysy anatomie se s časem spíše zhoršují. Jde přitom o zcela zbytečný proces, který vznikl jako reakce na poptávku po psech s roztomile krásnými čumáky a něžně zamračenou tváří. Řečeno jednoduše: čistě z estetických důvodů byli buldočci přešlechtěni do dnešní podoby, která výrazně negativně ovlivňuje jejich zdraví.
Změna standardů
Naštěstí se toto téma v poslední době skloňuje stále častěji a podobné studie tomu jen nahrávají. Podle některých skeptiků už mnohá brachycefalická plemena překročila pomyslnou čáru, za kterou nejde ani zodpovědnějším šlechtěním geneticky danou zátěž odstranit. Jiní odborníci ale neztrácí naději. Chovatelské kluby v Anglii například mění standardy plemene tak, aby vznikl tlak na šlechtění směrem ke zdravějšímu vzhledu.
I sami autoři studie uvádí, že by si přáli, aby se poptávka chovatelů konečně trochu umoudřila a negativní trend se zvrátil. Přístup klubů a asociací tomu velmi pomůže, konečná zodpovědnost je ale stejně na lidech, kteří si vybírají štěňata a za své peníze očekávají nějaký kýžený vzhled. V závěru nově publikované studie se zdůrazňuje právě důležitost spolupráce všech zúčastněných stran při dalším vývoji buldočků. Stávající výsledky zachycené ve veterinářských záznamech jsou totiž tristní.
Vždy je asi zapotřebí si říci, pokud mám podobné plemeno v oblibě, o co mi jde především: O chov neduživé hračky vyšlechtěné do nezdravých forem, či zda není lepší péče o tvora zdravého, a proto spokojeného. Francouzští buldočci by si koneckonců zodpovědnější přístup zasloužili už pro svou milou povahu.
Vstoupit do diskuze (0)