Cushingův syndrom se podle původu dělí na primární a sekundární. V případně primárního vzniká příčinou onemocnění nadledvinky, kde se nacházejí žlázy produkující hormon kortizol. Nejčastější příčinou onemocnění nadledvinek bývá nádorové onemocnění, vzácněji ale může být i původce jiný.

Sekundární příčina Cushingova syndromu vzniká tehdy, když nadledvinky jsou sice v pořádku, špatně ale funguje tzv. adenohypofýza, součást podvěsku mozkového, který produkci kortizolu řídí. Asi nejčastější příčina Cushingova syndromu je právě zde, bohužel bývá někdy spojena s nádorem na podvěsku mozkovém. Ještě dodejme možnou příčinu třetí, kdy syndrom je v podstatě reakcí na dlouhodobé, vysoké dávky steroidů z léčiv. 

Kortizol je přitom možné označit za „stresový hormon“, má proto na tělo značný vliv. Vyplavuje se při stresu, pomáhá regulovat hladinu krevního cukru, má vliv na krevní tlak, zvýšení jeho hladiny navíc připravuje tělo na útěk, či boj. Kortizol je tak pro tělo prospěšný a nutný, při jeho dlouhodobém nadbytku se ale pro svůj značný vliv stává škodlivým. 

Náchylnější plemena

Cushingův syndrom se může rozvinout u všech pejsků, některá plemena jsou k němu ale náchylnější. Jde například o stafordširské či bostonské teriéry, jorkšíry, pudly, jezevčíky, boxery, německé ovčáky, labradory či kokršpaněly. Obecně pak platí, že častější výskyt je psů stárnoucích, zhruba po jedenáctém roku věku.  

Mezí příznaky onemocnění patří znatelně zvýšená žízeň, časté močení, někdy i nečekaně větší chuť k jídlu. Objevuje se řídnutí srsti, nemoci kůže, celkově pak nedostatek energie a rychlé zadýchávání. Pes propadá apatii, má problémy se zvednout a znatelně chřadne. Typickým příznakem je pak zvětšené a jakoby povislé břicho, což obzvláště vynikne, pokud se přidá i řídnutí srsti. 

Pokud máme podezření na Cushingův syndrom, jelikož si jinak nedovedeme vysvětlit zřetelné změny v projevech a chování mazlíčka, je dobré neotálet s návštěvou veterináře. Pomocí testů krve a moči, často potvrzených i ultrazvukem a rentgenem břicha, lze včas syndrom diagnostikovat a odhalit jeho příčinu.  

Léčba existuje

Pokud se ukáže, že příčina nadprodukce kortizolu leží v podvěsku mozkovém, pak se dají s úspěchem nasadit léky, které pomáhají hormonální nevyrovnanost tlumit. Naději mají ti psi, kterým špatnou funkci adenohypofýzy nezpůsobilo zhoubné rakovinné bujení. Sice bývají více či méně závislí na medikaci, respektive nikdy není jistota, že se nemoc nevrátí. Přesto ale dokáží žít dál kvalitním životem.

Léky ovšem špatně zabírají proti primární příčině Cushingova syndromu. V případě poruchy nadledvinek samotných je proto možné přistoupit k operaci, často vynucené nádorem (nádor v podvěsku mozkovém se operovat nedá). Ta ale bohužel bývá velmi riskantní. Zdaleka nejjednodušší řešení nemoci je u těch psů, kteří jen trpí reakcí na steroidy v jiných lécích – stačí léky změnit či vysadit. 

Úlevou pro chovatele budiž zkonstatování, že Cushingův syndrom není neléčitelný. Platí ale, že je potřeba jej odhalit a řešit včas, neboť jak jsme řekli výše, častěji propuká u starších psů. Jejich organismy mají větší obtíže se s náporem hormonální poruchy vyrovnat, než tomu bývá u psů mladších.

Asi nejkrutější jsou ty diagnózy, kdy se ukáže, že jde o důsledek rozvinutého zhoubného nádoru, a i když se podaří tlumit samotný Cushingův syndrom, rakovina už je neřešitelná. V řadě případů je ale pravda, že kdy je nemoc podchycena včas, pak zůstává velká šance na její zkrocení.