Nemocí způsobenou nedostatkem inzulínu v organismu mohou trpět i naši mazlíčci a stejně jako u lidí jde o zdraví nebezpečný stav, se kterým se musí bojovat po celý zbytek života.

Nemoc, která je pro všechny stejná

Asi nemá smysl dlouze popisovat, co vlastně diabetes je. Lidská cukrovka se nijak neliší třeba od té kočičí. Problém vzniká ve slinivce břišní, která při správném chodu produkuje hormon inzulín, který svým působením snižuje hladinu cukru v krvi. Pokud však slinivka nepracuje správně, není hladina cukru dostatečně regulována a dochází k jeho hromadění.

Rozlišují se dva typy cukrovky, podle toho zdali je v organismu inzulín přítomný jen v menší míře, nebo vůbec. Postihnout může kromě koček a psů i jiné savce, třeba koně a králíky.  

Diagnostikovat cukrovku na první pohled není možné, jsou k tomu potřebné testy. A tak stejně jako v případě jakékoliv jiné nemoci, která není na první pohled viditelná, je u zvířete obtížné vůbec poznat, že nějakou nemocí trpí. Především kočky dávají své nepohodlí najevo jen velmi málo.

Všímejte si chování svého mazlíka

Právě proto není dobré podceňovat pravidelné prohlídky u veterináře. Stejně jako u lidí i u zvířat může neléčená cukrovka kromě osobního nepohodlí vyvolat životu nebezpečné a trvalé následky.

Projevy nemoci, které můžete postřehnout i pouhým okem jsou u všech zvířat stejné. Postižení mazlíci mají často velkou žízeň, vypijí podstatně víc vody, než je pro jejich druh běžné. Problém je opět s kočkami, které obecně pijí málo.

S přemírou pití souvisí i druhý symptom, časté vylučování. Vysoká hladina cukru v krvi totiž narušuje správný běh ledvin. Zvířátka s cukrovkou také časem viditelně ztrácejí na váze a to i navzdory tomu, že jejich apetit nemocí nijak netrpí. Schopnost trávicího traktu vstřebávat živiny je ale narušená, zvířátko nemá tolik energie a zhoršuje se mu kvalita srsti. Ostatně, není tajemstvím, že náchylnější k vývinu cukrovky jsou zvířata s nadváhou.

Cukrovka je obtížná, ale dá se s ní žít

Léčba je také u lidí i zvířat podobná taktéž a bohužel je i stejně únavná. Probíhá pro cukrovkáře typickým injekčním podáváním inzulínu do organismu. A to jednou, v některých případech i dvakrát denně, podle typu cukrovky. Pro nemocného je až do konce života nutností dodržovat přísnou dietu, při které je příjem dalšího cukru v co největší míře omezen.

Život s cukrovkou je těžší, ale není nesnesitelný. U některých nerozvinutých forem nemoci, především u obézních mazlíčků, není po nějakou dobu nutné inzulín ani podávat. Stačí kontrolovat jídelníček a zvířátku dopomoci zhubnout. Pokud je ale inzulín potřeba, je nutné ho podávat injekčně. Kdyby se užíval v jiné formě, bílkovina by se díky vlastnímu charakteru rozložila a tím ztratila na jakémkoliv efektu.

Je mýtem, že zvíře, které trpí cukrovkou bude automaticky, trpět i jinými zdravotními obtížemi. Teprve s neléčenou nemocí přicházejí komplikace. Pokud ji podchytíte včas, máte z poloviny vyhráno. Na podávání inzulínových injekcí si zvíře rychle zvykne a pokud se mu budete věnovat a do léčby vložíte své prostředky a čas, může žít plnohodnotný a dlouhý život po vašem boku.