Charakter psí srsti se velmi liší podle jednotlivých plemen. Některé základní rysy zdravého kožichu lze ale popsat jako společné. Kupříkladu srst zdravého psa by měla být vždy příjemná na dotek a víceméně měkká. Ano, existují plemeno s hrubou či drátovitou srstí. Její genetický základ je ale podobný a v podstatě nepotkáte psa, který by měl srst přirozeně nepříjemnou a řezavou. Stejně tak jistý lesk a svěžest srsti jsou společné rysy napříč plemeny. Další indikátorem bývá zápach – ano, někteří psi mají kožich náchylnější k zachytávány špíny. A přeci chovatelé tak nějak tuší, že je rozdíl mezi přirozeným tělním odérem zvířete a nepříjemným, nepřirozeným pachem.

Platí zkrátka, že člověk by měl svému mazlíčku věnovat přiměřenou pozornost a vnímat, pokud u něj dochází k nějakým negativním změnám projevujícím se na srsti. V podstatě jde obecně říci, že u každých takových změn je lepší vyhledat konzultaci se zvěrolékařem. Příčiny mohou být banální a snadno odstranitelné, stejně tak ale může jít o symptom závažné choroby. Odborná pomoc by tedy měla přijít spíš dříve než později. Zde je 7 příkladů nezdravých projevů kožichu, u kterých by měl chovatel zpozornit:

Matná srst

Pokud srsti chybí lesk a svěžest, může jít o velmi obecný symptom zdravotních obtíží. Pozná se tak totiž zvíře unavené a oslabené, přičemž příčin může být široké spektrum. Zdaleka nejčastěji se ale takto projevuje nějaký nedostatek ve výživě. Pes může mít špatně vyvážený jídelníček, nedostatek některých látek, či někdy dokonce i nedostatek kalorií. Velmi často se takto projevuje nedostatek omega-3 mastných kyselin ve stravě, které je možné získat například z ryb či některých doplňků. Podobně může jít o chybějící vápník, fosfor či některé další látky.

Takový nedostatek je vlastně tou lepší variantou, protože jde o chybu, kterou lze snadno napravit. Pokud ale vidíme, že pes má i další obtíže, působí malátně a apaticky, pak je vhodnější navštívit veterináře a hledat příčinu s odborníkem.

Chybějící srst

Pokud u svého psa najdeme v kožichu holé místo, jde velmi často o symptom alergie. Ty se u psů vyskytují v rozličných formách, běžně ale probouzí silné svědivé reakce. Zvíře na ně reaguje přehnaným drbáním či kousáním se, což může vést až ke vzniku lysiny. Nejčastěji psi reagují alergicky na nějakou složku potravy či pyly v ovzduší. Také se ale může stát, že namísto alergické vyrážky odhalíme u psa problém s parazity. Většinou nedá moc práce přistihnout mazlíčka při vykousávání si díry do kožichu, další řešení je už pak opět v gesci veterináře.

Řídnutí srsti a přehnané pelichání

Tyto projevy mohou také naznačovat přítomnost alergie u psa. Existují ale i případy, kdy vypadávání srsti souvisí se stresem a úzkostmi. Záleží vždy na ostatních symptomech, případně si můžeme být vědomi událostí, které u mazlíčka mohly příliv stresu spustit. Někteří chovatelé mají tu zkušenost, že jejich pes začal znatelně ztrácet srst, když reagoval na stěhování, ztrátu někoho blízkého či jinou traumatickou zkušenost.

Vypadávání chlupů ale můžou vyvolat i náhlé změny v hladině hormonů. Například u středních a větších psů se s věkem velmi často vyskytuje porucha činnosti štítné žlázy. Nedostatečná produkce hormonů pak u nich vede k řídnutí srsti, přibírání na váze a k letargii. Jiným příkladem je tzv. Cushingova choroba vyvolaná nadprodukcí hormonu kortizolu. I to se projevuje vypadáváním chlupů, někdy ve specificky symetrických oblastech trupu. Majitel psa obvykle pozná rozdíl mezi sezónním línáním a neobvyklým padáním srsti. Ta se u zdravého psa nevyskytuje a je tak velmi zřetelným signálem, že je potřeba hledat zdravotní příčinu.

Zapáchající srst

Lidé žijící se psy vědí, že tito tvorové málokdy voní jako růže. Pokud se ale zvíře nevyválelo v něčem opravdu odporném, není mokré a podobně, pak by sama jeho srst neměla pronikavě zapáchat. Pokud se s něčím takovým zřetelně odpudivým setkáme – a je zjevné, že na vině není špína – máme pravděpodobně co dělat s infekcí kůže. Ta může být nejčastěji kvasinková či bakteriální, velmi často také doprovází již zmiňované alergie jako sekundární projev podráždění kůže. Infekci většinou identifikujeme snadno díky souběhu dalších symptomů: olizování a kousání srsti, výrazné zarudnutí a horkost na kůži, línání srsti nad takovým místem, někdy se objevuje třepání hlavou jako reakce na pocity. Zjištěné infekce je vždy lepší konzultovat s veterinářem, obvykle stačí pomoct lokální mastí či lékařským šamponem.

Šednutí

Ve většině případů znamená šednutí srsti to, co instinktivně čekáme: změny přirozeně spojené se stárnutím. Obvykle ale psí srst věkem šedne jen na několika málo místech, hlavně kolem čumáku a ve tváři. Pokud pozorujeme u psa změny barvy srsti po celém těle – či dokonce navíc v mladém věku – je dost možné, že jde o symptom nějakých obtíží. Je známo, že přemíra stresu a úzkostí může mít vliv na produkci pigmentu, což způsobuje blednutí srsti. Také některé zdravotní obtíže působí na metabolismus obdobně. Šednoucí či blednoucí kožich tak může být varováním například před kožní chorobou vitiligo, opět špatnou funkcí štítné žlázy či před některými nemocemi jater nebo ledvin.

Suchá, hrubá srst

Pokud při pohlazení svého mazlíčka máte pocit, že něco je jinak, tedy že dotek není tak příjemný a srst je suchá a jaksi zkřehlá, opět zpozorněte. V takovém stavu si také velmi často můžete všimnout, že pes má výrazné lupy či opět projevy svědění. Už několikrát jsme zmiňovali alergie – ty se mohu projevovat i suchou kůží a výraznými lupy, což má při drbání vliv na celou srst. Na vině ale mohou být i některé bakteriální či plísňové infekce, opět špatná funkce štítné žlázy či autoimunitní choroby. Stav kůže a stav srsti jsou v tomto případě úzce provázané.

Mastná srst

I pro tento symptom platí, co bylo řečeno u předchozího bodu: nemoci kůže se zrcadlí i ve stavu srsti. Kupříkladu kožní nemoc seborea se projevuje vznikem zarudlých míst na kůži, nadměrnou tvorbou mazu a následným promaštěním srsti. Podobně některé žlázové poruchy a infekce mohou za určitých podmínek vést ke kůži a srsti suché, stejně jako příliš promaštěné. Zajímavé je, že konkrétně seborea, jako asi nejčastější příčina, se objevuje jako primární i sekundární choroba. To znamená, že u některých plemen je vrozená a chronická – například u kokršpanělů, basetů, labradorů či německých ovčáků. Zároveň ale sekundární výskyt značí, že nemoc doprovází jiné obtíže – alergie, obezitu či následky nevyrovnané stravy.