Rozhodně ale platí, že bez vzpomínek na své minulé zážitky bychom to nebyli tak docela my. Oplývají ale podobnou epizodickou nebo autobiografickou pamětí i zvířata? Nebo se jim do vzpomínek zaryjí jen nejdůležitější poznatky bez výraznějšího ohledu na jejich kontext a časový rámec?

Kladná odpověď na první otázku by přitom mohla mít dalekosáhlé důsledky. Každý jedinec oplývající epizodickou pamětí má přinejmenším solidní základ, aby si uvědomil sebe sama.

Lze jen těžko popřít, že epizodickou pamětí, která se definuje jako soubor časově, místně a emočně ukotvených vzpomínek na události týkající se života konkrétního jednotlivce, ve velmi rozvinuté formě oplývají ostatní lidé a naši nejbližší příbuzní – lidoopi.

Třeba šimpanzi si prokazatelně pamatují místo, kam uložili určitý nástroj, až několik let! Velkým problémem paměťových studií je však mezidruhová bariéra. Zatímco děti i dospělí lidé nám mohou na otázky po svých vzpomínkách jednoduše odpovědět, se zvířaty se přímo nedomluvíme. Přítomnost epizodické paměti tak u nich lze studovat jen nepřímo.

Dělej to, co já

Panuje všeobecné přesvědčení, že "pravá" epizodická paměť není cíleně naučená, ale vynořuje se kdykoli v pozdějším životě. Některé ptáky je například možné naučit kladně či záporně odpovídat prostřednictvím určité činnosti na jednoduché otázky. Podobnými experimenty bylo kupříkladu dokázáno, že si holubi pamatují, co prováděli před několika hodinami.

Podobně jsou na tom i papoušci, delfíni a další kytovci. Ve všech případech se ovšem jednalo o jednoduchou repetitivní činnost vykonávanou samotnými testovanými zvířaty, nikoli komplexní vzpomínky vztahující se k jejím zážitkům obecně. U zvířat se proto zpravidla mluví o paměti "připomínající epizodickou" – právě proto, že do hlav nemluvících zvířat nemůžeme přímo nahlédnout.

Trojice maďarských biologů ale nedávno vyvinula důmyslný způsob, jak přítomnost epizodické paměti testovat u psů. Do své studie (video ZDE) vybrali takové, kteří už byli vycvičení na plnění příkazu "dělej to, co já". Když páníček vylezl nebo sáhl na židli, vyskočil tam, nebo položil svou tlapu i pes.

V první části experimentu vědci s páníčky otestovali napodobovací schopnosti jednotlivých psů. V druhé fázi experimentu jim sice rovněž předváděli různé činnosti, vždy ale následoval pouze jednoduchý příkaz "lehni!". Psi si tak velmi rychle zvykli na to, že se po nich požaduje jen zalehnutí. Po několika pokusech dokonce lehali ještě dřív, než páníček příkaz vydal.

Právě v tu chvíli – když psi tomu, co po nich chtěl páníček napodobit naposledy, už nevěnovali žádnou cílenou pozornost – lidský účastník pokusu vydal příkaz "udělej to!" Pokud by psi neoplývali epizodickou pamětí, pravděpodobně by byli jen zmatení. Pokud by si ale naopak pamatovali minulé události stejně bohatě jako člověk, stačilo by zavzpomínat.

Nejlepší přítel člověka opět prokázal své schopnosti. Třebaže byli psi z náhle změněných pravidel hry mírně zmatení, v naprosté většině případů jim napodobení naposledy předvedené činnosti nedělalo problém. Když trval pokus v řádu minut, uspěla drtivá většina psů.

A co paměť dalších zvířat?

Pokud od poslední demonstrace požadované činnosti uplynula hodina, psi na ni podle očekávání mírně pozapomněli a v nápodobě nebyli tak úspěšní. Podobné zapomínání bychom ale mohli čekat také u lidí. Výsledky jsou navíc v souladu s dřívějším zjištěním, že je rychlost zapomínání nižší, když psi vědí, že z dané činnosti budou ještě "zkoušeni". I v případě hodinové přestávky ale psi přítomnost paměti podobné epizodické prokázali.

Větší rychlost zapomínání, když psi nevěděli, že se po nich nápodoba ještě bude požadovat, navíc paradoxně nasvědčuje přítomnosti pravé epizodické paměti – prokazatelně se totiž dané činnosti cíleně nenaučili.

Psi tedy nepochybně oplývají epizodickou pamětí velmi blízkou té lidské. I bez konkrétního zaměření na zapamatování nebo procvičování dané činnosti, která jim byla navíc jen předvedena, ji dokáží i po delší době napodobit. Celý experimentální postup bude navíc možné zopakovat na dalších živočišných druzích. Kdoví jaké překvapení nám ještě mozky suchozemských obratlovců skrývají…