Při pozření antikoagulantů dochází k blokaci syntetizace vitamínu K, který ovlivňuje přirozenou srážlivost krve. To vede ke spontánnímu a nekontrolovatelnému krvácení. Otrava u psů se několik dní nemusí vůbec projevit, postupně ale rostou projevy slabosti, blednutí a chudokrevnosti. Krvácení totiž může být jak vnější – například z nosu, zvracením či ve stolici – tak vnitřní, dlouho neviděné. Při druhém případu pes trpí krvácením do hrudního či břišního prostoru a rychle se dostává do ohrožení života.

Nejčastější symptomy takové otravy jsou:

• slabost, nestabilita pohybu
• krvácení z nosu
• krev ve zvracení a stolici, krvácení z řitního otvoru
• výskyt těžko vysvětlitelných modřin a otoků
• otoky dásní (krvácení do dásní)
• otoky a nafouknutí břicha (krvácení do břišní dutiny)
• obtíže s dechem, skřípavý dech (krvácení do plic)

Jak jsme uvedli, nejčastější příčinou otravy antikoagulanty je pozření jedu proti hlodavcům. Pokud se setkáme s některými z výše uvedených symptomů, a je navíc reálné, že se pes mohl s takovým jedem setkat, je nutné vyhledat urychleně veterinární pomoc. Klíčový je čas, jakmile poškození organismu překročí kritickou mez, nedá se již zvířeti pomoci.

Výrazně vyšší riziko otravy je pochopitelně u mazlíčků pohybujících se venku. Vlastní pozemek může být bezpečný, nevíme ale, s čím se pes setká v sousedství, při nekontrolovaném nájezdu na okolí kontejnerů či při proběhnutí se nehlídanou uličkou. Na venkově se rodenticidy používají v okolí hospodářských budov, dobře je ale znají i obyvatelé měst z různých garáží, suterénů firem a nakonec i obytných domů. Potkani jsou v moderních městech často nečekaně početní a tomu odpovídá i míra zásahů proti nim.

K veterináři se vzorkem jedu

Mezi nejčastější antikoagulantní látky patří například warfarin, brodifakum, bromadiolin, difenadion či chlorohacinon. Existují různé varianty těchto jedů. Některé jsou kumulativní – potkan se musí nakrmit několikrát, aby jej jed zabil. Je to proto, že tito inteligentní hlodavci si mohou dávat podle pachu pozor na látky, které jejich kolegy po prvním nažrání zabily.

U postupné otravy podezření tak snadno nevznikne. Otrava takovým antikoagulantem je tedy mírnější, pokud ji tedy samozřejmě odhalíme včas. Více smrtící jsou silnější jedy určené k okamžité otravě – výrobky obsahující například bromadiolin jsou tak až 200krát silnější než ty s warfarinem. S čím konkrétně se pes setká pak výrazně ovlivňuje průběh a sílu jeho otravy. Ještě dodejme, že vzácně může pes pozřít antikoagulanty i sežráním lidských léčiv, nejtypičtějším příkladem je heparin.

Pokud je to možné, je vhodné přinést k veterináři vzorek jedu, kterým k otravě došlo, ideálně i s obalem s popsaným složením. U nejistého podezření na otravu antikoagulantem pak kromě zhodnocení symptomů zvěrolékaři napoví krevní obraz. Léčba se odvíjí od míry otravy. Pes může potřebovat akutně krevní transfuzi, pokud ztráta krve vedla až k chudokrevnosti. Extrémně závažné stavy může způsobit hromadění krve v tělních dutinách, což obvykle potřebuje jak chirurgický zákrok, tak antibiotické řešení doprovodných zánětů.

Jistou formou „protijedu“ je pak přímé podávání vitamínu K injekcemi, což obnoví efekt správné srážlivosti krve do doby, než tělo toxiny vyplaví. Domácí první pomoc se při otravě moc nedoporučuje, kupříkladu vyvolávání zvracení může u některých typů antikoagulantů opětovným průchodem jícnem zdravotní stav zhoršit.

Prognóza a statistika přežití se velmi liší podle množství požité látky a jejího typu. U lehké otravy se tak může zvíře vzpamatovat během týdne, těžké stavy na hraně života se léčí i více než 30 dnů, navíc mohou zanechat trvalé následky. Prevence je pak v tomto případě jasná: mimořádná opatrnost při používání nebezpečných jedů v domácnosti, stejně jako ostražitost při procházkách na místech, kde by se pes s takovými látkami mohl setkat.