Pískomila může potkat nachlazení, není to ale moc běžné. Doporučuje se udržovat jej v teple, pokud do jednoho dne problémy nezmizí, pak navštívit zvěrolékaře. Ovšem pozor, podobné projevy jako nachlazení (zarudlý čumáček, kýchání, slzící oči) můžou způsobovat alergie. Ty jsou naopak u pískomilů obvyklé, velmi často bývají vyvolány nějakým dřevem v kleci – pískomilové jsou totiž alergičtí (nejen) na smrk a cedr.

Průjmy mohou být způsobeny banální dietní chybou a pak stačí jen klidový režim a kontrola jídelníčku. Pískomil by měl dostávat hodně vody a obyčejné krmení bez mlsání. Pokud průjem nezmizí během jednoho dne, opět je potřeba navštívit veterináře. Může být totiž způsobem i bakteriální infekcí.

Asi nejzákeřnější bakteriální nemocí je Tyzzerova choroba, kterou způsobuje bakterie Clostridium piliforme. Je to nemoc společná většině malých hlodavců a je bohužel často označovaná za smrtelnou. Častější je u mláďat, ani dospělým se nevyhne. Při akutní formě infekce se objevuje vodnatý, úporný průjem, bohužel často končící smrtí do 48 hodin od napadení organismu. Chronická forma nemá tyto nepříjemné účinky, je ale zákeřná bacilonosičstvím. Sama bakterie vytváří spóry, a tak ji často nezničíme ani dezinfekčními prostředky.

Zajímavé je, že mezi pískomily, hlavně mladými, je relativně vyšší výskyt epileptických záchvatů. Ty zvířátko obvykle přečká dobře, je ale otázkou, pokud máme chov, zda takto zatíženého jedince necháme se množit. Starší pískomilové trpí často záněty středního ucha, které se projevují nakláněním hlavy na jednu stranu. Při chronickém stavu či přechození bez léčby pak ztrátou rovnováhy. S veterinářem bychom měli být schopní najít vhodnou antibiotickou léčbu.

Častý výskyt nádoru

Specifickým, relativně častým, problémem pískomilů je nádor pachové žlázy. Pachovou žlázu mají tito tvorové umístěnou na bříšku v podobě tenké žluté čáry. Její sekret slouží ke značkování teritoria, proto obzvláště samci, ze skupiny s konkurenty, ji mají velmi výraznou a zvětšenou. Nádor se na tomto orgánu vytvoří zpočátku v podobě malého vředu, může postihnout samičky i samce.

Sám o sobě není životu nebezpečný, někdy se ale zvětšuje a svým růstem limituje pískomilovi pohyb. I když není zhoubný, přesto může svým růstem začít utlačovat i orgány, a tak přímo způsobit smrt. Skutečný problém – a bohužel častý – nastává, když si nádor zvířata koušou a škrábou.

Jde o instinktivní chování, které má ale ošklivé následky. Nádor krvácí, obvykle se zanítí, a to mívá málokdy dobrý konec. Jako léčba je možný pouze chirurgický zásah, ten je ale problematický především proto, že narkózy takto malých hlodavců jsou velmi náročné pro jejich organismus.

Samozřejmě bychom našli celou řadu nemocí méně častých, ne však o nic méně nebezpečných. Pro základní přehled nám ale postačí tento velmi nepěkný výčet. Aby toho ale nebylo málo, příště si něco řekneme o parazitech a o zraněních pískomilů