Pro přesnost je potřeba říci, že řeč je hlavně o elektrických monočláncích, nejčastěji galvanických či lithiových. Nejde v pravém slova smyslu o baterie (na rozdíl třeba od autobaterie, kde je více článků zapojených do série), slovo samotné je ale už tak zažité, že jej budeme používat.

Elektrické monočlánky představují nebezpečí hned v několika směrech. Podle tvaru mohou psa ohrozit přímo tím, že se začne dusit. Obsahují toxické kovy, které uvolňováním tráví organismus. Obzvláště galvanické články mohou uvolnit silné kyselé či zásadité látky, které dokáží zvíře zabít akutně a velmi bolestivě čistě vystavením tkání žíravině. U lithiových článků je pak značné nebezpečí vzniku chemické reakce například prokousnutím, kdy dochází k prudkému uvolnění žáru. Popsané jsou i případy, kdy článek ve vlhkých, vodivých tkáních „sepnul“ elektrický obvod a způsobil tak popáleniny elektřinou.

Rychle k veterináři

Na pozoru bychom se měli i tehdy, pokud pes baterii jen nakousnul a vyplivnul. Pak je vhodné mu tlamu vypláchnout vodou a veterináře navštívit. Došlo-li až ke spolknutí, musí být návštěva veterináře akutní. Hrozí totiž, že silné kyseliny v žaludku začnou povrch monočlánku rozleptávat a nebezpečné látky se uvolní velmi rychle. Zvíře může vypadat úplně v klidu, načež se jeho stav prudce zhorší, stejně tak se ale od začátku mohou objevovat různé příznaky, obzvlášť pokud došlo k prokousnutí článku.

Pokud se tedy objeví symptomy jako přehnané slinění, nevolnost, zarudnutí nebo otoky dásní, černání zubů, polykání naprázdno či bolestivé břicho, měli bychom zpozornět. Možná, že jsme mazlíčka neviděli, jak baterii konzumuje, ale právě tyto příznaky upozorní, abychom se zamysleli, zda se k nějakému článku nemohl dostat. V něčem mohou být podobné například hmyzímu bodnutí, přeci jen je ale zasažení úst toxickými látkami či kyselinou specifické.

V žádném případě bychom se neměli pokoušet psa donutit k vyzvrácení baterie. Pokud už došlo k jejímu poškození, jen bychom situaci opětovným průchodem jícnem zhoršili. Oproti některým přírodním otravám nepomáhají v tomto případě ani dávky aktivního uhlí, účinná první pomoc v podstatě neexistuje – je nutné zvíře dostat co nejrychleji ke zvěrolékaři.

Musí se vyndat

Je dobré vědět o jaký typ a model baterie se mohlo jednat. Veterinář může přistoupit k endoskopickému vyjmutí, pokud se baterie zasekla v horních částech trávící soustavy. Mohla totiž uvíznout někde v jícnu, například v krku či v hrudi, kde by potenciálně byla velmi nebezpečná, není ale doposud zasažená žaludečními šťávami a tak zůstává nepoškozená. U závažnějších případů – pokud například článek postoupil příliš daleko nebo snímkování ultrazvukem naznačuje, že je rozbitý na kusy – je na místě operace. Pokud zvíře bylo vystaveno působení těžkých kovů či má nějaké bolestivé následky, je obvykle potřeba počítat i s následnou léčbou.

Neexistuje univerzální prognóza průběhu či výsledného stavu. Většina psů si projde těžkými, stresovými chvilkami, baterie je ale v pořádku odstraněna a mazlíčci zůstanou bez následků. Část psů má bohužel průběh mnohem horší a následky otravy či poleptání kyselinou mají závažné až fatální. Zároveň někteří chovatelé mohou mít anekdotické historky o tom, jak baterie vyšla zase nepoškozená ven „druhou stranou“ a nikdo si ničeho nevšiml – i takové situace jsou možné, je to ale spoléhání se na štěstí jako při ruské ruletě.

Existuje proto jediná účinná prevence – opatrnost při manipulaci s monočlánky a předcházení nehodám s mlsnými, zvědavými pejsky.