Odborně se porucha požírání nepotravinových věcí nazývá pica. Pokud je pak pica zaměřená na hlínu či bláto, máme co dělat s tzv. geofágií. Geofágie u psů může mít v zásadě tři základní příčiny: výživovou, behaviorální či zdravotní.

Výživová příčina leží ve složení psího žrádla. To totiž není vždy stejně dobře vyvážené, a tak některé psí jídelníčky mohou trpět nedostatkem všech potřebných látek. A právě nedostatek minerálů, jako je sodík, železo či vápník, může zvíře podvědomě vést k pojídání zeminy či kamínků. Tvrzení, že pes pozná, že mu chybí konkrétně minerály, se může zdát pochybné. Některé studie ale naznačují, že zvířata tuto schopnost opravdu do určité míry mají, pojídání hlíny je pak instinktivní reakcí. Ke geofágii se také mohou uchýlit i ti psi, kteří úplně prozaicky trpí nedostatkem stravy a hladem.

Behaviorální motivace souvisí s psychikou. Jestliže psímu mazlíčkovi chybí podněty, cvičení či trpí nudou, mohou začít impulsivně požírat hlínu. Rozumově to nedává moc smysl, ale je to asi podobné, jako když si někdo z dlouhé chvíle či frustrace začne kousat nehty nebo vlasy. Ostatně geofágie byla popsána i jako jeden z projevů stresu a úzkostí u psů.

Zdravotní příčiny požírání hlíny zabírají širokou škálu různých obtíží. Kupříkladu se zjistilo, že ke geofágii se uchylují psi s těžkou chudokrevností. Podobně se zvíře chová třeba u tzv. portosystémového zkratu, což je zvláštní dysfunkce jater. Velmi časté je pak požírání hlíny či trávy jako reakce na různé gastritické záněty žaludku. Pes se totiž tímto způsobem snaží si instinktivně ulevit vyvoláním zvracení.

Zdraví nebezpečná záliba

Požírání hlíny bohužel není vůbec bezpečná aktivita. Kvůli prachu, kamínkům a dalším materiálům hrozí zadušení. Pokud zvíře zvládne zeminu spolykat, pak je zase ohroženo ucpáním trávící soustavy či zraněním žaludku a střev. I když hlína traktem projde, stále je to potenciální zdroj otravy kvůli hnojení a chemickým postřikům či naopak může být zemina velmi silným zdrojem parazitů. Zkrátka: geofágie není něco, nad čím by se dalo jen tak mávnout rukou.

Když pes čas od času zkusí ochutnat hlínu (taky kamínky, apod.), tak to sice hned neznamená zdravotní ohrožení, přesto bychom mu měli jasně dát najevo, že se nám to nelíbí. Každý jedinec reaguje trochu jinak na různé výchovné metody a samozřejmě je lepší postupovat pozitivním způsobem. Křik a násilí nejsou dobrým řešením. Mnoho psích mazlíčků ale nespokojenost svého člověka dobře reflektuje. Pokud vidíme, že má náš pes k podobnému chování sklony, je potřeba mu věnovat při pobytu venku větší pozornost, dokud se nepodaří problém odstranit.

Kdy zpozornět

Navíc jak jsme uvedli, na vině mohou být i různé příčiny, které je potřeba vyřešit především. Oproti „zvědavému“ ochutnávání trochy hlíny se ovšem skutečná geofágie projevuje mírou. Pokud pes nikdy předtím nic takového nedělal a najednou začne hlínu vyloženě hltat, je potřeba zpozornět.

Když víme, že má bohatou stravu a netrpí hladem ani nudou, pak je potřeba vyhledat pomoc veterináře. Je totiž velmi pravděpodobné, že máme co dělat se zdravotními obtížemi. To mohou potvrdit i další symptomy, jako například nechutenství, problémy s vylučováním, zvracení, letargie či bledé dásně jako znak chudokrevnosti.

Zopakujme na závěr, že požírání hlíny není jen „telecím“ nápadem psa, který nás může zlobit, ale není problém ho ignorovat. Pejsci v tomto případě potřebují trochu lidského vedení a dozoru a není dobré spoléhat na to, že by přece nežral něco, co mu ubližuje. Požírání hlíny můžeme vnímat spíše jako druhotný symptom toho, že je něco v nepořádku a je dobré zamyslet se nad řešením.