Někdy je těžké si ztráty hmotnosti všimnout, obzvlášť pokud k tomu dochází postupně. Pokud jde navíc o huňaté plemeno, případně zvíře mělo mírnou nadváhu, dlouho nemusíme nic pozorovat. První vizuální kontrolu můžeme provést pohledem kolmo shora na zvíře. Při ideální váze má většina koček v oblasti pánve zřetelný profil pasu, který ale není extrémně vykrojený. Při pohlazení boků bychom měli snadno nahmatat žebra, která jsou ale krytá tenkou vrstvou tuku. Nesmíme tedy žebra cítit ostře a až na velmi krátkosrstá plemena nejsou bez pohlazení viditelná. Je-li tomu naopak, je potřeba zpozornět – kočka je nezdravě hubená.

Ve většině případů kočky ztrácí na váze, když nemají dostatečný přísun potravy. Zároveň existují nemoci, které se projevují ztrátou váhy, i když zvíře žere na první pohled normálně. S jakými nemocemi a poruchami se můžeme setkat nejčastěji?

Hormonální příčiny

Relativně častou nemocí doprovázející stáří je tzv. hypertyreóza, což je zvětšení štítné žlázy, bohužel často vyvolané rakovinným bujením. Žláza začne vylučovat nadměrné množství hormonů, což se projevuje zvýšeným hladem, žízní a zbytnělým močením – a navzdory tomu ale úbytkem na váze. Tento stav mohou doprovázet průjmy, zvracení, hyperaktivita a bolestivý neklid. Zduření štítné žlázy může zvěrolékař snadno odhalit a léčit jej, větší problém bývá, pokud souvisí s rakovinou.

Další poruchou správné funkce metabolismu je chronické renální selhání, tedy postupné (často dlouholeté) kolabování funkce ledvin. Prvním příznakem je zvýšený příjem tekutin a časté močení, postupně nastupuje ztráta chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, apatie a selhávání organismu. Této poruše ledvin v podstatě nejde předcházet a není léčitelná – zvíře s ní ale může žít, a to při úpravě jídelníčku a s podpůrnou medikací, která pomáhá disfunkci kompenzovat.

Velmi častou poruchou spojenou se žlázami je diabetes mellitus, při které slinivka neprodukuje dostatečné množství inzulínu k regulaci hladiny cukru v krvi. Zvíře má pocit neuhasitelné žízně a někdy i hladu, kvůli špatné funkci metabolismu ale ztrácí na váze a postupně upadá do letargie. Diabetes dokáže vyšetření krve snadno odhalit, jeho léčba je pak podobná jako u lidí. Spočívá v podávání inzulínu a úpravě jídelníčku, přičemž u řady koček dokonce vymizí.

Záněty, zuby i stres

Kočičí hmotnost může ovlivnit široká škála gastrointestinálních problémů, tedy poruch v zažívací a trávící soustavě. Mazlíček přijímá své běžné porce potravy, nedostatečně z nich ale vstřebává živiny a chřadne. Pokud zvíře ubývá na váze, zvrací či má průjmy, propadá letargii a podobně, pak je veterinární vyšetření tak jako tak na místě. Zkušený zvěrolékař pak může odhalit různé možné příčiny: parazity, chronické záněty střev, zánět slinivky břišní či rakoviny střev. Řada z těchto problémů je dobře léčitelná a se správnou medikací a péčí se z nich kočka dokáže dostat.

Problém ale může být takříkajíc na vstupu – tedy dentální a ústní problémy. Ty se obvykle poznají tak, že zvíře potravu odmítá a v důsledku toho hubne. Jezení je v takovém případě pro kočku bolestivé a namáhavé. Varovat nás může kromě bolestivých reakcí například výrazné slintání, krvácení z úst či zkažený dech. Opět jde o řešitelné problémy, kterým se navíc dá předcházet správnou péčí o kočičí zuby a dásně.

Velmi obecným problémem je pak výskyt rakoviny. Obecným proto, že někdy trvá dlouho, než se bujení podaří odhalit a trvá nejistota, co se kočce vlastně děje. Rakovinné buňky mohou začít růst v mnoha různých částech těla, oslabení se ale nakonec obvykle projeví mimo jiné i apatií, ztrátou chuti k jídlu a chřadnutím.

Jako poslední příklad uveďme psychické problémy, konkrétně stres. Ten u koček nelze podceňovat – v jádru jsou to totiž citlivá stvoření, která špatně snáší například změny v domácnosti, ztráty oblíbených lidí i zvířecích společníků či samotu. Jedním z příznaků stresu je ztráta chuti k jídlu, a tak psychická nepohoda vede až k fyzickému strádání.

Prevencí nechtěné ztráty hmotnosti, která může nakonec ohrožovat život i zdraví zvířete, je rutinní sledování stavu těla. Také je dobré nepodceňovat preventivní prohlídky u veterináře. Kočky jsou vlastně velmi dobré při chtěném i nechtěném zastírání problémů a při „běžném provozu“ si dlouho nemusíme ničeho všimnout. Pozorný zrak chovatele – anebo zvěrolékaře – ale může podchytit počínající problém ve fázi, kdy je ještě snáze řešitelný. Můžeme se tak vyhnout smutnému pohledu na zbytečně chřadnoucího mazlíčka.