Nástup chronické hepatitidy může být nenápadný – psovi bývá častěji špatně, objevuje se nechutenství a občasné zvracení. To samo o sobě ještě neukazuje na závažnější stav. Pokud se situace stále opakuje a dojde k veterinárnímu vyšetření, ukáží krevní vzorky zvýšenou hladinu jaterních enzymů – a opět, to samo o sobě může zavdat ke špatné diagnóze. Obzvlášť pokud se určí, že na vině jsou jiné gastroenterologické potíže a pes navíc dobře zareaguje na úvodní léčbu ústupem symptomů.

Ďábel je ale skryt v detailech, veterináři se zkušenostmi s touto chorobou už tuší, že pokud jsou obzvláště vysoké hladiny hormonu ALT (alaninaminotransferáza), je potřeba zpozornit. Obzvlášť pokud ostatní hladiny hormonů jsou nižší a játra se zdají podle ostatních testů zprvu v pořádku. Tak vypadá typický obraz chronické hepatitidy v rané fázi.

Proměnlivé příznaky

Jak jsme naznačili v začátku, zákeřnost choroby spočívá v její proměnlivosti a postupném nástupu. Jelikož je spojená se zhoršující se funkcí jater, mívá poměrně širokou škálu symptomů, které se během času proměňují. Chovatelé se tak mohou setkat s nepravidelnými výskyty nechutenství, s proměňující se aktivitou propadající se až do letargie, časté je zvracení a průjmy. Nápadné může být zvýšené pití a močení, opět ale s nepravidelnou intenzitou. Objevovat se ovšem mohou i varovnější signály, například vyboulení břišní dutiny a její vyplňování tekutinou, typickým znakem je pak žluté zbarvení kůže, očí, uší či dásní.

U závažných, obvykle neléčených případů se pak pes propadá do skutečně zvláštních stavů, kdy nemoc dostává takřka až neurologický charakter. Objevovat se tak mohou prudké změny nálad, agresivita, ztráty vědomí a koordinace, záchvaty, hledění do prázdna a podobně. Obecně ale platí, že jakmile se objeví jakékoliv klinické příznaky, je už nemoc dosti pokročilá – ideální situace je ta, kdy při preventivní prohlídce krevní obraz náhodně odhalí ještě v rané fázi hepatitidy, že se v játrech děje něco nezvyklého.

Bez pomoci zvěrolékaře se tedy choroba nedá řešit, už sama diagnóza je poměrně náročná, většinou definitivní údaje poskytne až ultrazvuk jater. Existují i metody odebrání miniaturního vzorku jater, které jsou prováděné poměrně ohleduplně, je ale jasné, že jde pořád o značný zásah do těla a o specializovanou operaci.

Léčba dává čas

Sama diagnóza ale není moc dobrou zprávou, nemoci se v podstatě nedá zbavit. Lze tlumit různé její projevy spojené se špatnou funkcí jater a játrům takříkajíc ulevovat – tím se dá při raném zjištění psí život alespoň usnadňovat a prodlužovat. Někdy je potřeba medikací pomoci játrům zbavit se hromadění látek a kovů. Existují i procedury pro snižování hladiny hormonů. Velmi důležitá je i úprava jídelníčku zvířete.

Klíčová je důslednost a trpělivost, spolu s jistým „přijmutím“ nemoci. Pes díky léčbě dostává čas navíc, který by neměl, jeho majitelé tak mohou získat spoustu dalších společných zážitků a vzpomínek. Je ale bohužel pravdou, že chronická hepatitida je nevyzpytatelná. Jsou tak známé případy, kdy nemoc na dlouhé měsíce až roky zmizela, aby se zcela nečekaně vrátila v plné síle, kterou už mazlíček nezvládl.

Prevence v podstatě neexistuje, většina výskytů choroby má neurčitelný původ. Jistou roli může hrát genetika a vrozené poruchy. Jsou ale známé i případy, kdy ke chronickému poškození jater vedou některé infekce (například psí adenovirus typu 1 či leptospiróza), špatná reakce na medikaci, autoimunitní poruchy a podobně. Chovatel může ovlivnit například množství mědi v jídelníčku či bránit psovi v setkání s některými toxiny – i tyto faktory mohou k rozvoji nemoci vést – tyto rady ale patří spíše do kategorie obecného bezpečí.

Dokonce i statistika prognóz je u chronické hepatitidy velmi rozkolísaná – některým pejskům pomůže zákrok v rané fázi nemoci, jiní odejdou rychle vší snaze veterináře navzdory. Můžeme se tak setkat i s tvrzením, že je toto onemocnění pořád málo poznané. Je ale dobré o něm vědět a dávat na některé symptomy pozor.