Želvy jsou studenokrevní plazi, a tak mají na své obydlí trochu větší nároky, než se na první pohled zdá. I želvy "odolných" druhů jsou závislé na dobře zvolených zdrojích tepla, osvětlení, podestýlce a podobně. Někdy se vyplatí poradit se s odborníky – a to i tehdy, pokud se chystáte koupit terárium z větší části předpřipravené.

Zkušení chovatelé dokážou prohlédnout triky některých prodávajících, kteří jsou schopní vnutit začátečníkovi terárium nevhodně řešené či malé, dokonce jsou známé případy, kdy s (ne)čistým svědomím prodal prodejce budoucímu majiteli suchozemské želvy akvárium pro želvy vodní. Obezřetnost je sice na místě, ale neznamená to, že v chovatelských potřebách neumí poradit.

Větší je lepší

Obecně platí, že větší terárium je lepší, samozřejmě má ale potom i vyšší nároky na vyhřívání. Nemluvě o tom, že základním problémem každého terária je "kam s ním?". Důležité je také vědět, jaký druh želvy se chystáte chovat a kolik může v dospělosti měřit.

Pro nejběžnější malé druhy, například želva zelenavá, se udává jako minimální rozměr 60x40 s výškou 30 cm, v případě páru alespoň 100x50x35 cm. Menší obydlí by už opravdu bylo nepohodlné, někteří chovatelé dokonce doporučují výšku mnohem větší, aby se dalo dobře pracovat se substrátem a zavěšením světel.

Obvykle je složené ze skleněných plátů, některé části mohou být plastové. Pro regulaci tepla je mnohem lepší mít terárium uzavřené, které se obsluhuje bočními dvířky. Horní deska ale má mít větrací otvory (ty pro cirkulaci bývají i na bočních stěnách).

V bytě bychom měli terárium umístit tak, aby na něj přímo nesvítilo a aby nebylo u zdroje tepla. Zároveň je žádoucí najít místo s dostatkem světla a co možná nejkonstantnější teplotou. Díky uzavřenosti terária a vlastnostem želv ale nevadí místo hlučnější, želvy nebude rušit běžný denní provoz ani večerní televize.

Světlo a vyhřívání jsou věda

Vybrat samotné terárium je ta jednodušší část, náročnější je ho skutečně připravit na želví provoz. Každé terárium by mělo být vybavené osvětlením, které dodává tři základní složky: teplo, světlo a UV záření jako náhrada slunce. Ve velkých teráriích je možné tyto prvky rozdělit a mít tak například vyhřívací žárovku, zářivkovou trubici jako zdroj světla a UV lampu. V menších se ovšem dá pracovat s kombinovanými zdroji.

U prodávaných "hotových" setů je ale potřeba mít na paměti, že ne všechny jsou vhodné. Želva by měla mít možnost se ke zdroji tepla a UV přiblížit na 10-20 cm. Některé kombinované zdroje ale visí 50 cm vysoko. A vice versa, někteří chovatelé popisují, kterak se nechali přesvědčit na "pořádnou" žárovku, příliš silnou pro malé terárium, a pak řešili akutní přehřívání.

V tomto ohledu je k nezaplacení možnost stavu terária konzultovat, případně trochu experimentovat. I proto je vhodnější mít terárium vyšší. Pokud si budete osvětlení řešit sami a ne předinstalovanou světelnou trubicí, pak žárovka (s květináčem) na závěsném kabelu umožňuje hledání ideální výšky.

Jak jsme uvedli, naprostý základ je pro život studenokrevných želv regulování teploty. Terárium by mělo mít "horké" části pod lampou, kde teplota může dosahovat 35-40° C, jak jsou na to želvy zvyklé ze svých středomořských či tropických domovin. Zároveň ale musí mít možnost se schovat do chladných částí, kde se udržuje 25-30° C. Existují rozdíly nároků podle druhů.

Vhodné také je želvám chovaným celoročně v domácím teráriu simulovat roční období. Co tři měsíce je dobré měnit tepelný profil terária, zimní chod může být o cca 7° C chladnější oproti výše doporučeným teplotám. Roční době také odpovídá délka denního svícení. Pozor ovšem, aby terárium v noci příliš nevychladlo.

Voda, vyhřívací kámen, vlhko i domeček

Vedle tepla je pro želvy důležité také vlhko. Opět záleží na nárocích toho kterého druhu, obecně ale želvy potřebují vlhko – a to poměrně vysoké, alespoň osm hodin denně 90-100 %. Toho dosáhnete vydatným vlhčením substrátu, který je potřeba pečlivě vybrat. Někdo doporučuje křemičitý písek, dají se ale koupit i kvalitní teraristické směsi z písku a kokosového vlákna.

Najdete ale i rady používat seno či rašelinu, ty se ovšem špatně regulují. Také je potřeba vědět, že želva část substrátu konzumuje s potravou a směsi kokosových vláken a písku obvykle neškodně projdou tělem. Opět je dobré se poradit například s chovatelem, od kterého si berete mládě.

Terárium by mělo být vybavené pestře, i když bezpečně. Vedle míst se substrátem, do kterého se želva bude zahrabávat, je možné při dostatku prostoru vytvořit místa suchá, vybavená kamínky či většími kameny. Obzvlášť vyhřívací ploché kameny u zdroje tepla želva ocení. Samozřejmostí by měly být skrýše, želví domeček a podobně.

Želvy mohou působit těžkopádně, ve skutečnosti ale rády šplhají, ocení tedy nízké mostky, překážky, terénní nerovnosti a podobně. I miska na vodu je integrální součástí vybavení – je-li bezpečně mělká a s oblým okrajem, stává se nejen zdrojem vody, ale doplňuje i možnost želvího koupání a odpočinku. Výběhy se nedoporučuje vybavovat rostlinami, i když to často vídáme jako dekoraci. Když už chcete rostliny mít, musíte mít jistotu, že nejsou jedovaté. Ai tak by se k nim želvy neměly dostat.

Změny nemají želvy rády

Obecně platí, že želvu bychom měli přivést do už hotového obydlí. Změny a přesuny jim nedělají dobře a stresují je. Na druhou stranu začátečník musí své terárium trochu zaběhnout. Najít si vhodné metody termoregulace, odstranit potenciálně nebezpečná místa a podobně. Na začátku je potřeba terárium sledovat – zasekává se někde želva nebo dokonce převrací? Má problém s přístupem k teplu či naopak chladnějšímu místu? To všechno je potřeba vyladit.

Spokojené želvy se ve svém domově pohybují, inu, jako doma. Jsou aktivní, žerou, reagují na podněty a zároveň umí v klidu relaxovat. Dobré terárium poznáme podle toho, že se v něm želva viditelně cítí příjemně. Naopak, pokud se nám zdá zvíře neklidné či nespokojené, tak než začneme hledat příčiny ve zdraví či stravě, zamysleme se nad podobou obydlí.

Příště si povíme něco o želváriích pro želvy vodní.