Psí demence či kognitivní disfunkce je ve své podstatě podobná lidskému Alzheimerovu syndromu. Jde o progresivní onemocnění mozku, které vede k degenerativním změnám myšlení, chování i vnímání. Obvykle se vyskytuje u psů starších osmi let, ačkoliv se v menší míře nevyhýbá ani mladým jedincům. Obecně ji lze ale označit za nemoc psích seniorů.

Problém demence u psů je v tom, že jejich změny chování nevnímáme tak výrazně, jako je tomu u lidí. Přeci jen, nejbolestivější je u starého člověka sledovat chřadnutí mysli. U psů si všímáme spíše vnějších projevů, jako jsou problémy s koordinací a orientací. Řadu s těchto obtíží ale můžeme spojovat prostě se stářím, a nerozpoznat, že se jedná o degenerativní nemoc. S diagnózou mívají problém dokonce i veterináři, neboť neexistuje přesný, neinvazivní test.

Ztracený a trpící úzkostmi

Nejčastěji si u psích seniorů jako prvního příznaku všimneme dezorientace. Mazlíček vypadá ztracený ve vlastním domově, nemůže najít cestu ze zahrady zpět do domu a podobně. Těžší případy se mohou například zaseknout u nábytku, neboť tělo zapomnělo, že umí i couvat, roky užívané dveře najednou dělají psovi problém, sklo francouzských oken nevnímá a podobně. Mění se i interakce s lidmi a ostatními zvířaty, obzvlášť smutné jsou případy, kdy pes přestane poznávat své lidi, začne se jich bát či je vůči nim agresivní.

Zvyšují se projevy úzkosti, mizí zájem o hry a celkově psovi s demencí odchází životní vitalita. Trpělivý chovatel může svému mazlíčkovi připravit důstojný podzim života, přesto někdy platí, že pečovat o psa s demencí je jako mít doma zase nové, malé štěně. Existují některé druhy medikací tlumících projevy onemocnění, zajímavější ale zůstává otázka prevence.

V úvodu zmiňovaná studie sesbírala údaje od 15 tisíc psů z USA. Výzkum je součástí rozsáhlého projektu, který se dlouhodobě věnuje otázkám psího stárnutí. Tato zvířata s námi tráví celý svůj život, a tak je ostatně nutné znát i jejich seniorské potřeby a neduhy. Výzkum probíhal primárně dotazníkovým šetřením, pomocí kterého bylo možné sestavit zajímavé statistiky. Majitelé psů vyplňovali dotazníky dva: jeden se ptal na zdraví psích seniorů a jejich fyzickou aktivitu, druhý dotazník pak mapoval rozumové schopnosti mazlíčků.

Aktivní život pomáhá

U asi 1,4 procenta psů vědci vyhodnotili, že jde patrně o jedince trpící více či méně rozvinutou demencí. Statistika badatelům říkala, že psi starší deseti let měli s každým dalším rokem života o 50 procent větší pravděpobnost, že se u nich vyskytne. Mimořádně zajímavý údaj ale zněl, že psi málo aktivní měli 6,5krát větší nebezpečí rozvoje degenerativní poruchy.

To by mohlo naznačovat, že pravidelné cvičení – stačí přitom v podobě procházek – je dobrou prevencí proti psí demenci. Autoři práce se sami přiznávají, že s interpretací statistik bývá někdy problém. Uvedená čísla by mohla zrcadlit, že psi s demencí či na jejím počátku už nemají tolik sil. Chodí proto málo, a tak posouvají statistiku. K tomu je ale potřeba spolu s vědci jedním dechem dodat, že lidská medicína zná studie, které naznačují, že u lidí fyzická aktivita skutečně snižuje nebezpečí neurodegenerativních nemocí, včetně Alzheimerovi choroby.

Pro přesnější údaje bude potřeba další výzkum, tentokrát skutečně zaměřený přímo na neurologické projevy nemoci a zároveň na přesnější statistiky. Není tedy úplně jisté, že procházky se psím mazlíčkem jej chrání před chřadnutím mozku. Na druhou stranu, pokud je šance, že prevence funguje, proč ji nezkusit? Není asi potřeba zdůrazňovat, že pravidelné, intenzivní procházky mají řadu dalších zdravotních benefitů, a to jak pro psy, tak pro jejich lidi.