V posledních letech začíná být ve stravování především u psů a koček (ale i u dalších masožravých domácích mazlíčků) stále více populární takzvané barfování. Toto pro někoho možná neznámé slovíčko je odvozeno z anglické zkratky BARF, která se dnes vykládá různými způsoby. Nejlépe ji asi vystihuje "Bones And Raw Food" - tedy "kosti a syrová strava". 

Tento typ stravování dal dohromady australský veterinář Ian Billinghurst na začátku devadesátých let a popsal ho především ve své knize "Give your dog a bone" (Dejte svému psovi kost). 

Celá podstata barfování stojí na myšlence, že má být mazlíček krmen co nejpřirozenějším způsobem, tak jak to původně zamýšlela matka příroda. Australský veterinář tak ve svém původním konceptu pro krmení psů vycházel především z jídelníčku volně žijících vlků. 

Správná porce barfu by tak měla přibližně odpovídat složení kořisti, kterou by zvíře ulovilo v divoké přírodě. Hlavní část takového jídelníčku pochopitelně tvoří nijak neupravované syrové maso, kosti a vnitřnosti. Vedle toho se zde ale objevuje i rostlinná strava, ať už jde o ovoce, zeleninu, nebo trávu. Taková "příloha" se k volně žijícímu masožravci nemusí nutně dostávat přímou konzumací, ale i pojídáním býložravců včetně jejich nestrávené potravy. 

Někdy se ale v barfování k syrovému masu a kostem používá i méně přirozená příloha, jako jsou například vařené brambory, rýže a těstoviny. Jedná se totiž o vynikající zdroj sacharidů. Případně se k přílohám přidává i rybí tuk, mořské řasy nebo ořechy. 

Řada lidí jde u svých mazlíčků cestou barfování, poněvadž nemá důvěru v moderní stravu v podobě konzerv a granulí a sází raději na zvířecí přirozenost. Některým čtyřnohým přátelům může podobná změna stravy pochopitelně i prospět, takové drcení čerstvých kostí jim například má šanci posílit chrup.

Pochopitelně ale krmit své miláčky barfem není tak prosté, jako jim nasypat do misky granule. Porci barfu je třeba namíchat dle potřeby. Například u psů s vyšší fyzickou aktivitou, štěňátek a březích fen se doporučuje vyšší podíl živočišných surovin. Oproti tomu u dospělých psů, kteří nemusí podávat extrémní výkony, může být poměr masa a příloh rovnoměrný. 

Doporučená denní dávka barfu je pak u psů kolem dvou až tří procent jejich vlastní hmotnosti. Výjimku tvoří pochopitelně rostoucí štěňátka, u kterých se dávka může pohybovat až kolem sedmi procent a během prvního roku života se postupně snižuje na porci dospělého psa.