Autoři práce reagovali na několik podnětů. Náročná doba pandemie covid-19 přinesla nové výzvy na poli psychologie, psychoterapie i psychiatrie. Zároveň cítili potřebu se odborně a s odstupem podívat na to, jaké limity obecně má pozitivní vliv domácích mazlíčků. V populárním pojetí se totiž můžeme stále častěji setkat s názorem, že soužití se zvířaty je vždy prospěšné. Velmi často je to podpořeno pozitivními zkušenostmi, které se zvířecími společníky učinili lidé procházející například těžkými životními obdobími. Autoři práce z univerzity v britském Yorku ale chtěli svou studií upozornit, že nekritická adorace zvířecí psychické pomoci také není vždy dobrým přístupem.

Přímým impulsem jim bylo dotazníkové šetření prováděné psychology u lidí, kteří se během pandemie v roce 2021 potýkali s psychickými problémy, případně se zhoršovaly jejich starší duševní nemoci. Dotazník se mimo jiné zaměřoval na to, jak psychicky oslabeným lidem pomáhají v mimořádně stresové době jejich zvířecí společníci. Už první výsledky ale naznačily, že obecně přijímaný názor „přítomnost zvířat pomáhá“ má značné trhliny.

Na univerzitě v Yorku proto vznikl vědecký tým psychologů, který provedl studii novou a detailnější. Oslovil přitom ve Velké Británii 170 dobrovolníků, kteří spadali do skupiny „psychicky nemocných“ osob. Z tohoto počtu pak 81 respondentů vlastnilo alespoň jednoho zvířecího mazlíčka, přičemž drtivá většina z nich vypověděla, že k němu cítí silné pouto.

O terapeutická zvířata nemusí pečovat

Vznikla tak vůbec první studie, která zkoumala spojení mezi vlastnictvím zvířete a duševním zdravím u lidí, kteří zápasí se závažnou psychickou chorobou. Důležité bylo srovnání, nakolik vnímaný silný vztah člověka a zvířete působí na reálný psychický stav dotazovaných. Podstatným faktorem bylo, že dotazování v nové studii probíhalo během roku 2022, kdy už byla většina pandemických restrikcí ve Velké Británii pryč. Autoři se totiž domnívali, že starší dotazník z roku 2021 mohl situace ovlivnit. Lidé vypovídající o zhoršení svého psychického stavu mohli pociťovat v době pandemie přítomnost zvířete jako zátěž.

Péče o mazlíčka v době lockdownů tedy mohla být psychicky náročnější, podobný pocit by se ale nemusel objevovat, pokud by situace byla normální. Možnost ovlivnění pandemickými podmínkami bylo proto potřeba ověřit. Ukázalo se, že u dat sesbíraných v klidnější době je sice vidět o něco pozitivnější trend, jistý pandemický kontext poklesu psychického zdraví proto existuje. Čísla ale byla natolik marginální, že se nedalo říci, že by v nepřítomnosti covidu zvířecí mazlíčci přeci jen měli výrazně pozitivní vliv na vážně nemocné.

Ukázalo se zkrátka, že pokud se lidé perou se závažnou psychickou nemocí – typicky jde například o deprese, bipolární poruchy či různé úzkostné stavy – tak sice mohou ke svému zvířeti cítit silnou náklonnost, přesto sami necítí, že by se jejich stav přítomností mazlíčka zlepšoval. Zvíře samozřejmě může být stresující faktor i bez pandemie, což je faktor, který se nesmí v žádném případě podceňovat. Rostou ceny stravy a veterinární péče, někteří jedinci mají složitý charakter a temperament, péči o živého tvora nejde zodpovědně jen tak přerušit.

To může být podle autorů důvod, proč se ukazují takové rozdíly mezi domácím mazlíčkem a zvířecí terapií. Cvičená terapeutická zvířata jsou mimořádně klidná a poslušná, pacienti o ně nemusí pečovat a navíc se při terapeutických sezeních práce se zvířaty zaměřuje na konkrétní uvolnění a problémy.

Jinými slovy studie v podstatě varuje před unáhlenými závěry, které se – minimálně v britském prostředí – mohou mezi psychology objevit. Pacient trpící například úzkostí skvěle reaguje na canisterapii. To ale vůbec neznamená, že pokud si pořídí psího mazlíčka domů, že efekt bude stejný. Nová studie naopak ukazuje, že psychická pohoda nemocných se pouhou přítomností psa zlepšovat nezačne.

Aby ale celá studie nevyzněla jen negativně: autoři popsali i jistou „stropní mez“, jak to nazývají, kde jsou individuální pozitivní vlivy zvířat patrné. Například 95 % všech dotázaných uvedlo, že společnost zvířete je pro ně zdrojem jisté konzistence a zdravé rutiny v každodenní péči. Velmi často se také ozývalo, že se díky mazlíčkům se dotazovaní cítí být někým milováni, hlavně u koček a psů. Existuje ale bohužel jistá hranice problémů, kde už tyto samotné pozitivní faktory ke zlepšování nepomohou.

To je asi pointa celé studie: Nejde říci, že by zvířecí společníci nepomáhali lepší psychické pohodě. Pomáhají a je to popsatelné. Dokonce pomáhají všem, i vážně psychicky nemocným. Jejich pouhá přítomnost ale nedokáže potlačovat projevy závažnějších stavů, z psychické choroby vás tedy péče o zvíře nevyléčí. Naopak hrozí, že slepé spoléhání na blahodárný vliv mazlíčka povede k tomu, že se opomene jiná péče.