Z logiky věci se dalo už dříve předpokládat, že čím spokojenější život myši mají, tím budou zdravější. Těmto otázkám se ale věnovaly spíše dílčí studie zabývající se konkrétními jedinci v rámci širších experimentů. Autoři nově publikované práce provedli především syntetickou analýzu: sesbírali dostupná data o stavu laboratorních myší, čímž vznikla zatím asi největší a neucelenější zpráva na toto téma. Nutno dodat, že zpráva značně nelichotivá pro provozovatele laboratoří. 

Zjištění vědeckého týmu má přitom hned několik rovin. Špatný stav laboratorních myší může zkreslovat na nich prováděné výzkumy. Dále je zde rozměr etický, kdy nejen že je ožehavá sama otázka využívání myší v laboratořích, ale navíc není dobrou vizitkou, pokud tito tvorové nemají alespoň dobré životní podmínky. V neposlední řadě pak publikovaná studie promlouvá i k chovatelům hlodavců jako mazlíčků. Lze totiž říci, že vědecká zjištění potvrzují základní pravidlo domácího chovu: spokojená myš je zdravá myš. 

„Holoklec“

Analyzovaná data pocházela z asi 200 různých zdrojů. Základním faktorem přitom byla podoba klece laboratorních myší. Ty jsou totiž velmi často chovány s naprosto minimálním zařízením, anglicky se takový chov přímo nazývá „shoebox“, tedy jako v krabici od bot. Malé, prázdné ubikace bez vhodné podestýlky, skrýší a jakéhokoliv prvku pro zabavení se. Myši žijící v takovýchto podmínkách skutečně vykazovaly vysoký výskyt různých morbidit – studie u nich dokázala sestavit statistiku kratšího věku dožití, vyššího výskytu nemocí srdce a oběhové soustavy, častý rozvoj rakoviny. 

Vše je ještě umocněno srovnáním s těmi laboratořemi, které na životní podmínky svých chovů myslí. I laboratorní myši totiž mohou žít v prostorných ubikacích, kde mají vhodné podmínky pro schovávání se, šplhání a hrabání či běhání v kole. Úvodní investice je pro daná pracoviště vyšší, ale ve výsledku se jejich zvířata dožívají průměrně o 9 % delšího věku a mají výrazně nižší výskyt nemocí. 

Z hlediska vědy mají zjištění badatelského týmu závažné dopady. Zdá se totiž, že řada pracovišť až donedávna ignorovala horší zdravotní stav myší. Dokonce se v některých odvětvích už desetiletí vědělo, že zvířata v nevyhovujících podmínkách se chovají abnormálně a vykazují jasné znaky úzkostí a psychických poruch. Nikdo ale nezkoumal, jak je na tom jejich fyzický stav. Zde se ale nabízí naléhavá otázka: jak mohou takoví tvorové sloužit jako modelový organismus pro dopady různých experimentů při aplikaci na lidské zdraví? 

Co je standard a co už nadstandard?

Autoři nové práce pocházejí z kanadské univerzity v Guelphu a reagují na možnou námitku, že takový problém snad není v zemi tak dramatický. Ano, v Kanadě žije asi jedno procento světové populace laboratorních hlodavců. Ne všichni z nich mají nevyhovující podmínky. Statisticky je tedy problém pro kanadské laboratoře okrajový – když ale statistiku promítneme do reálných čísel, zjistíme, že stále hovoříme o statisících frustrovaných živých zvířat. 

Evropské standardy jsou v některých zemích přísnější. Autoři práce ostatně sami podtrhují, co už jsme naznačili – v řadě laboratoří se mají myši dobře. Pokud samozřejmě pomineme dříve zmiňované etické hledisko, že jde stále o objekty vědeckých experimentů, byť je dnes na tomto poli situace mnohem lepší než dříve. Základní apel ale spočívá v tom, že co je vnímáno jako nadstandard by naopak mělo být standardem.  

Pro chovatele hlodavčích mazlíčků je pak zpráva jasná: dobré životní podmínky chovaným tvorům výrazně svědčí. Když už měla vaše myška či potkan to štěstí, že žije v domácím chovu, a ne v laboratoři, pak je potřeba vždy myslet na to, aby měla bydlení prostorné, bohaté a čisté. Tedy něco, co by si ve světle publikované studie zasloužil každý tvor chovaný v zajetí.