Krocani jsou ideálním zvířetem ke konzumaci - od vylíhnutí trvá tři a pět měsíců, než zvíře doroste do jateční váhy. Takový měl být i Uriho osud. Zasáhla však do něj Roselva.
„V říjnu 2020 přišlo varování, že se na ostrov řítí hurikán. Skočila jsem rychle do krámku na rohu, abych koupila zásoby, než zavře,“ vzpomíná Roselva na chvíli, kdy se se svým mazlíčkem seznámila. V obchodě slyšela podivné zvuky a všimla si krabice s ptačím mládětem - určeným ke koupi a následné porážce. Bylo jí ptáčete líto - hrozilo, že uprostřed hurikánu zůstane osamocené v obchodě. A pokud přežije, stane se něčí večeří... Zaplatila prodavači sedm dolarů a vzala si ho domů.
„Nevěděla jsem, že je to krocan. Myslela jsem si, že je to kuře, jen trochu větší,“ přiznává. První noc s Urim strávila přitulená na gauči, zatímco okolo nich zuřila bouře, podle níž dostal jméno.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Od první chvíle jsou jako spřízněné duše. Roselva si pochvaluje, jak je Uri chytrý a mazlivý. „Podle mě je stejně chytrý jako kočka nebo pes,“ je přesvědčená. Uri se chová jako běžný mazlíček, rád se svou paničkou tráví čas, rád poslouchá hudbu a mezi jeho libůstky patří procházení se v Roselviných botách.
Jen je - inu, krocan - poněkud vznětlivý. Ale ani to není problém, Roselva se naučila číst jeho náladu ve změně barvy hlavy.
„Myslela jsem, že si pořídím psa. Nikdy v životě bych si nepředstavila, že budu mít obřího krocana za mazlíčka. Ale teď si už si bez něj svůj život nedokážu představit,“ tvrdí.
Jejich soužití kazí jen jedna věc - zatímco běžně se krocani na farmě dožívají až deseti let, krocani určení k jídlu se poráží nejpozději v půl roce. A tak Uri už poněkud přesluhuje, což s sebou nese jisté zdravotní problémy. Ale ani to jejich vztah nenarušuje, ví, že Roselva se o něj vždy s láskou postará.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vstoupit do diskuze (0)